V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
Postavení v tabulce napovídalo, že by mělo jít o utkání ve kterých by k bodům nemělo být zase až tak daleko. To, že první pohled někdy klame se ukázalo ve dvou utkáních ve kterých nás Piráti roznesli na domácí půdě až příliš lehko.
Ježci Heřmanův Městec : HBC Hradec Králové 1988 1 : 8 (0:1,1:3,0:4), střely 15:30
Góly: Pilař – Černý 3x, Kynčl 2x, Rakovský, Bolek, Kvasnička
Do utkání jsme vstoupili velice dobře a ihned jsme Piráty přitlačili k jejich brance, ale střely buďto mířili vedle a nebo jsme je opět nedokázali stihnout vyslat. To Piráti hned z první střely trefili tyčku. Následovala ještě chvilku naše územní převaha, když v 5. minutě přišlo naše vyloučení, které Hradec Králové dokázal využít a tím zřejmě pro většinu Ježků skončil zápas. Najednou se nic nedařilo a naopak Piráti předváděli koncert, kterému z počátku ještě odolával náš brankář A. Páv. V druhé třetině nám však soupeř odskočil o tři góly, změnit jsme to chtěli deset vteřin před koncem, kdy se vhazovalo před brankářem hostů a odvolali jsme brankáře, bohužel první pokus na buly, který jsme vyhráli nám odpískal rozhodčí pro více hráčů na hřišti, až následně si všiml, že hrajeme bez brankáře. Druhý pokus vyšel jen na půl i tak jsme se dostali rychle na míček, ale místo rychlého posunutí před branku jsme si s ním hráli.
Poslední třetina už byla exhibicí Hradce a smutečního pochodu Ježků, kteří se museli koukat alespoň při přerušení na polovinu soupeře zda tam brankář ještě mrzne.
Ježci Heřmanův Městec : HBC Hradec Králové 1988 1 : 5 (0:2,1:1,0:2), střely 18:27
Góly: Vohralík – Kynčl 2x, Kvasnička, Rakovský, Černý
I druhé utkání jsme začali dobře nešlo sice o stálou převahu tak jako prvních 5 minut v prním zápase, ale pěkný vyrovnaný hokejbal, kde nebylo nouze o šance. Střelci Ježků však na jaře nemůžou najít branku a tak to byl opět soupeř kdo načal skóre zápasu. Branka na nás opět dolehla a nechali jsme soupeře prosadit podruhé ještě do konce třetiny.
Že kluci se zápasem chtějí ještě něco udělat ukázali hned na začátku druhého dějství, kdy jsme nejprve snížili Vohralíkem na 1:2, když mu přihrál na vlas stejně, jako v prvním utkání Pilařovi, Vojtěch Šmíd. Následovalo tří minutové obléhání branky soupeře, kdy první lajna doslova přikovala soupeře k brance, ale ta zůstala zakletá. Piráti doslova šlapali vodu a gól visel na vlásku, ale nepřišel. Druhou třetinu jsme odehráli ten den asi nejlépe, ale v jejím závěru přišel zřejmě hřebíček do rakve, který zasadil Kynčl 1:3.
Chtěli jsme třetí třetinu přeci jen stáhnout hru na dvě lajny, ale hned po 14 vteřinách to bylo 1:4 a naše chuť se pokusit o stíhací jízdu skončila.
Jiří Kozel: „Těžké opravdu těžké hodnotit. Po minulých prohrách na Autosklu jsem říkal, takhle prohrát nevadí, v těchto zápasech se to říct nedá. Je pravda, že někdo být na chvostu tabulky musí a nemůžou všichni vyhrávat já bych si však od svých hráčů představoval hlaně jiné pojetí hry. Zároveň však nevím zda Hradec hrál tak dobře, nebo my tak špatně a tím jsme mu to umožnili. Je fakt, že jsem za hru soupeře chválil již v podzimní části, kdy umí zahrát jak individuálně, tak kombinačně. Pokrýt jejich hráče, kteří se přes naše hráče dokáží prosadit a navíc přihrát je pak velmi těžké a skoro v každém střídání docházelo k přečíslení naší obrany. Jediná pětice, která se daří v každém zápase prosazovat je pouze ta první, bohužel však umí vyrobit i dostatek chyb a co se týká obdržených branek se dělí rovným dílem s ostatními lajnami. Doufejme, že v dalších utkáních navážeme už zase na naše bojovné zápasy z podzimu a vydolujeme i nějaký ten bod.“