Ahoj chlapci, zima je pomalu za námi a přichází tedy otázka, jak probíhala zimní příprava, nestrávili naši ježci celou pauzu zimním spánkem?

Jirka: Ahoj Honzo, ač se to nezdá, tak naši mladí ježci zimu netráví spánkem. V přípravě na jarní sezonu se v hale věnují především fyzičce a pohybovým hrám. Někteří neztratili ani kontakt s hokejkou a účastnili se turnajů Míchačka pořádaných v pardubické nafukovačce a naši dva gólmani prošli brankářskou školou pořádanou Ondrou Almašim.

Ondra: Ahoj Honzíku, zimní přípravu jsme strávili již tradičně ve sportovní hale v Heřmanově Městci. Ačkoliv jsme měli trénink s přípravkou a mladšími žáky pouze jedenkrát týdně, myslím si, že budeme na jaro dobře připraveni. Účast byla velice slušná oproti říjnovým a listopadovým tréninkům venku, a tak snad nikdo nezahálel. Jela se hlavně fyzička, překážkové dráhy, fotbálek a florbal. S přípravou jsem spokojený a věřím, že dle účasti to i kluky bavilo.

Už víte, kdy poprvé okusíte zápasové tempo s přípravkou a mladšími žáky?

Jirka: Dle rozpisu naskočí do turnajů jako první přípravka a to 2.3., zatím pouze v nafukovací hale v Pardubicích a následovat ji budou mladší žáci 24.3. buď na Svítkově, nebo v Hradci Králové.

Ondra: Termíny jsou známé - viz. odpověď Jirky.

Dáváte si nějaké cíle pro druhou polovinu soutěže?

Jirka: V těchto kategoriích je hlavním cílem, aby kluky a vlastně i holky bavil hokejbal, měli radost ze hry a z každého míčku vstřeleného do sítě soupeře.

Ondra: Jelikož přibyli do sestavy noví hráči, byl bych rád, kdyby se kluci co nejvíce poznali a sehráli. Věřím, že když bude účast na trénincích taková jako v hale, budeme i v zápasech úspěšní. Když si vezmu přípravku, kluků je sice málo, ale už mají odehranou velkou dávku turnajů a i ti, co nám chodí vypomáhat z minipřípravky jsou už mazáci. Co se týče mladších žáků, máme hodně mladý tým, který sbírá zkušenosti a za rok se může karta zcela obrátit a třeba se nás bude většina soupeřů obávat (lehký úsměv na tváři). Nechme se překvapit. Důležité ale je, abychom si udrželi hráčskou základnu, kluky to bavilo a samozřejmě přivítáme každého dalšího ježka do svých řad.

Jirko, ty už zdaleka netrénuješ prvním rokem, máš nějaké trenérské vzpomínky, na které bys nerad zapomněl?

Vzpomínek je spousta a jsem rád, že převládají ty veselejší a šťastnější. Rád vzpomínám na kluky, co teď již nastupují za starší žáky a dorost. Vidět je od těch nejmenších kategorií až do teď, jak je ten hokejbal baví, tu neskutečnou radost, když dali gól! Na tohle se vzpomíná krásně. Pak i neskutečné turnaje přípravek v Nižboru, kde se z nich staly tak silné party, týmy. A postupem času se vše opakuje, na hřišti se ti vystřídá další a další parta. Jsem rád, že si ty děti najdou cestu za hokejbalem a že je to baví.

Ondro, vzhledem k tvým zkušenostem by si člověk mohl říci, že jako hráč víš o hokejbalu “první, poslední”, jaké to ale je rozdávat rady ze střídačky?

Honzíku, no je sice pravda, že hokejbalu se věnuji již hodně dlouho, ale zas tak na výši nejsem (smích). Musím ale říci, že mi role trenéra u mladších kategorií dost sedla. S klukama máme super vztah, nikdo se nám nehádá, netrhá partu, a to je základ úspěchu. Mnozí mě znají hlavně jako „hecíře“, a to k trenérovi taky musí patřit. Pokud hráči cítí, na střídačce, že trenér hráčům ani dobrému výsledku nevěří, většinou to moc dobře nedopadne. Pokud něco dělám, chci tomu dát maximum, abych z toho měl dobrý pocit.

Na podzim jste si s mladšími žáky připsali 4 výhry a 7 porážek, jak bys Jirko hodnotil uplynulý podzim?

Podzimní část byla pro nás seznamovací. Většina hráčů skočila do kategorie mladších žáků nově, kde se již od prvního turnaje hraje na celé hřiště. Museli se naučit častěji střídat, více nahrávat a zvládat osobní souboje. Pro gólmany to zase znamenalo více tvrdších střel, pozornější sledování hry a spousty dohrávaných míčků. Často jsme se potýkali s velkou marodkou a tým byl poskládaný i z hráčů přípravky. Ale kluci si s tím vším dokázali poradit a patří jim velká pochvala. Já byl s podzimní částí spokojený a už teď se těším na jaro.

Ondro, přeci jen ještě loni jsi nastupoval za B-tým, nemáš občas nutkání vtrhnout se zpět na hřiště, nebo ti pozice trenéra naprosto vyhovuje?

Děkuji za tuto otázku. Musím říct, že začátkem sezóny jsem byl dost na vážkách, jak se rozhodnout. Určitě jsem měl chuť si jít zahrát, na druhou stranu už je mé časové vytížení veliké a vzhledem k tomu, že oba moji kluci sportují (Vojta hokejbal, Kubík plavání), nedovedu si už představit, že bych měl i já trénink a o víkendu zápas. Už nejsem nejmladší (teď doufám, že si toto nepřečtou bratři Mencové (smích). Je potřeba si taky chvíli odfouknout. Role trenéra mi vyhovuje ale nezastírám, že se třeba neurvu ze řetězu, naberu fyzičku a nějaký ten match ještě sehraju (smích).

Na závěr, mám otázku, která je mířená na jednoho i druhého, co říkáte na vzájemnou spolupráci?

Jirka: Co tedy můžu mluvit za mě, tak Ondra je skvělý trenér a hráč. Má těm klukům co předat, naučit je spoustu věcí, co se týká hokejbalu a nejen toho (smích)… Spolu jsme odjeli už spoustu turnajů, dvě soustředění a vždycky jsme se dobře doplňovali, spolupracovali a vypomohli si. I pro mě je vzorem hráče. Jsem rád, že je to právě on, s kým můžu trénovat… „ Ondro díky“.

Ondra: S Jirkou nám to klape skvěle. Snažíme si maximálně vyhovět. Není problém, aby vedl chvíli trénink Jirka, chvíli já. Dokážeme se v klidu bavit, probrat sestavu, ale i klukům věcně promluvit do duše, když se nám něco nelíbí. Myslím, že jsme si s Jirkou povahově dost blízcí, a proto nám to sedí. S trénováním má Jirka o něco delší zkušenost, tak se i já můžu lecčemu přiučit. Nemohu si tak určitě stěžovat a věřím, že nám to dlouho vydrží!!!

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů s budoucími nadějemi ježčího hokejbalu!

Ondra: Moc děkuji za rozhovor.

Jirka: Také děkuju.