V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
V sobotu zajížděli mladší žáci Ježků na půdu Letohradu, který do této doby sbíral od soupeřů spíše příděly. Soupeř však k utkání nastoupil zřejmě v nejsilnější možné sestavě a i pře zapojení o dost mladších hráčů výškově na hřišti udával prim, když ti menší vždy doplňovali ty starší.
SK Hokejbal Letohrad : Ježci Heřmanův Městec 4:3 (3:1,1:1,0:1), střely 12:11
Góly: Vohralík, Málek, Šmíd
Do utkání jsme šli trošku v pozměněné sestavě, jelikož nám chyběl „snajpr“ J. Pilař a hlavně s větším zapojením našich nováčků, kteří hrají hokejbal teprve od září, ale to nám vydrželo jen první třetinu po které jsme prohrávali 3:1. Výsledek dal soupeři šanci výsledek pouze kontrolovat a bohatě stačilo pár vyšších hráčů, přes které naši bohužel ještě drobní útočníci nedokázali míčky vybojovat a neustále se jim dařilo buďto držet dlouhé vteřiny míčky v klidu u hrazení, nebo vyhazovat dlouhými loby až za polovinu hřiště. Navíc kdykoliv se nám povedlo soupeře dotáhnout, tak přišel další gól v naši síti. Hlavně po protiútocích, které jsme nedokázali ubránit. Vystřelit na branku se zdálo skoro nemožné a tak jsme první utkání i přes veškerou snahu prohráli 4:3
SK Hokejbal Letohrad : Ježci Heřmanův Městec 2:1 (0:0,1:0,1:1), střely 21:10
Góly: Holub
Do druhého utkání jsme opět sestavou zatočili a chtěli se hokejbalem více bavit a hlavně zapojit hráče, kteří by Letohradu jinak přijeli jen na výlet. První třetina možná přinesla od nás nejlepší hokejbal toho dne i když slovo nejlepší se píše dost špatně. Co se zlepšilo bylo určitě napadání a narušování protiútoků hráčům, kteří nám v předchozím zápase probíhali celé hřiště za doprovodu našich hráčů, kteří jim jen zametali cestičku, ale výsledek byl stále 0:0.
I v druhé třetině se hrál upachtěný hokejbal až do situace, kdy Letohrad poslal na hřiště to nejlepší a uzamknul nás na dlouhou chvíli v pásmu a vytěžil z toho první gól. Pokud jsme něco podobného zkusili my do ničeho významného jsme se příliš nedostali, vždy to byli takové pološance. I třetí třetinu jsme ještě začali na tři útoky, ale další gól v síti nás donutil opět hru nějak stáhnout a hráči se různě prostřídávali a hrálo se na menší počet hráčů. Nic jsme však tím nevytěžili, obraz hry se příliš nezměnil. Gól se nám ale nakonec přeci jen vstřelit povedlo, když J. Holub nejdříve vystrašil všechny na hřišti nápřahem a minelou, při které netrefil míček, aby následnou opakovačkou s pomocí hopsnutí před brankářem snížil na 2:1. Tím však zápas skončil a bodové sny tentokrát zůstali nenaplněny.
Jiří Kozel: „Zakažme asfalt! Předně bych chtěl, ale vyzdvihnout soupeře, který byl pro tento zápas jistě v lepší sestavě než v těch minulých a hlavně měl větší chuť, sílu a i na našem plastu v tomto složení s nimi budeme mít velké problémy.
Na asfaltu náš tým hrál po dlouhých 4 měsících…naposledy nám tento povrch uškodil na MČR přípravek, kde perfektně rozjetý turnaj skončil při přechodu ven, kde jsme nebyli schopni ničeho. Pokud hokejisti říkají, že přechod z NHL do Evropy je složitý díky velikosti hřišť, tak u nás to je přechod z plastu na asfalt. Lehkost s kterou jsme odehráli dosavadní utkání byla pryč. Všechno totálně upachtěné, přihrávka slabota, střela hrůza, práce s míčkem snad ani nejde nazvat prací s míčkem, pak stačilo aby na hřišti bylo pár starších hráčů a vždy nás bez problémů ubránili a umlátili u mantinelu. Musím zároveň podotknout, že podobně tvrdé utkání jsme dosud neodehráli a u mantinelu se hrálo opravdu zostra – neříkám, že zde byli zákeřné fauly to ne, ale v korespondenci s minulými zápasy si myslím, že tentokrát byl metr u mantinelu povolen na všechno. Soupeři chci ještě jednou poděkovat a pogratulovat vyhráli zaslouženě a myslím, že pokud jim přijedou opět někteří hráči vypomoci, že to zdaleka nebudou jediné body, které získají a mohou tabulku ještě krásně zamotat.“
Sestava: Páv – Kozel, Čapka, Musílek, Daníček, Pilař, Šmíd, Vohralík, Baumgartner, Hladký, Málek, Šimonka, Krásný, Jožák, Synek