V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
Ježci v prvním dvojutkání brali proti Hradci Králové všech 6 bodů, nyní si domácí půdu uhájil právě soupeř a odjížděli jsme s prázdnou my. V obou utkáních přitom rozhodli až poslední třetiny, takže k bodům nebylo vůbec daleko.
HBC Hradec Králové 1988 : Ježci Heřmanův Městec 7 : 4 (2:2,2:2,3:0), střely 27:15
Góly: Rakovský 2x, Jakoubek 2x, Telenský, Černý, Bičiště – Vohralík 3x, Hladký
Do zápasu jsme vlétli, né herně, ale gólově. Piráti se do nás zakousli, hned od začátku, ale hned první brejk znamenal naše vedení, když se prosadil O. Hladký. Za další střídání bylo ještě veseleji, když se prosadil Vohralík 0:2. Další gól mohl vzápětí přidat J. Pilař, ale místo střely volil blafák, který nedotáhl. Hradec tak zřejmě přežil kritickou chvilku a dál byl daleko nebezpečnější než my. Nás držel A. Páv a někdy i štěstíčko, které však muselo někdy polevit a stalo se tak již v první třetině, kdy se soupeři povedlo zaslouženě vyrovnat na 2:2.
I v druhé třetině jsme trpěli dlouhé chvíle ve vlastní třetině, když na hřišti byla druhá či třetí útočná řada. Pravý opak se však dařil první lajně, která nebezpečně soupeři zavářela. Na obou stranách přibylo v této části po dvou gólech, za nás se trefil V. Vohralík (na všechny jeho trefy v zápase nahrál V. Šmíd).
Na třetí třetinu se čekalo, jelikož Hradec přestrojoval brankáře. Hned v úvodu běžel sám V. Vohralík, ale zakončil mimo tři tyče, následně se do dalších šancí dostal K. Daníček, ale opět nedokázal zakončit, tak aby musel brankář alespoň zasáhnout. Pirátům se následně povedlo to co nám z kraje utkání, potrestali první chybu v této části, kdy právě K. Daníček místo odehrání míčku z před brankového prostoru někam do rohu volil složitý backhandový výhoz, který nasměroval mezi kruhy na připraveného útočníka soupeře a ten rozvlnil síť za našim brankářem. Prakticky hned po vhazování jsme inkasovali znova a bylo to o dvě branky. Ze sprchy jsme se nevzpamatovali a do konce zápasu prakticky nic nevymysleli a ještě jedenkrát inkasovali.
HBC Hradec Králové 1988 : Ježci Heřmanův Městec 2 : 0 (0:0,0:0,2:0), střely 31:11
Góly: Jakoubek, Rakovský
Do druhého zápasu jsme zaimprovizovali se sestavou, jelikož v úvodním utkání jsme nehráli to, co bychom si od hráčů představovali. Proházeli jsme posty, ale kýžené změny to nepřineslo. Točili jsme tři lajny, což v množství přerušování a neustálého ošetřování soupeře vedlo možná trošku k hraní v menších obrátkách. Táhl se, jak čas, tak samotná hra, která postrádala spád z prvního utkání a to na obou stranách. Bylo to takové utrápené. Do třetí části jsme stáhli třetí řadu a věřili, že nám zbylo více sil zápas zvrátit. Jenže přišla chyba, kdy se totálně nedomluvili náš brankář a obránce - míček, který jsme měli pod kontrolou, šel z neznámého důvodu na volného Piráta, který ač překvapen stihl zakončit do prázdné branky. Záhy jsme inkasovali z hokejky Rakovského podruhé a tím byl účet utkání uzavřen.
Jiří Kozel: „Do Hradce Králové jsme odjížděli s touhou, alespoň jednou bodovat a to se nám nepovedlo, hodnocení tedy není pozitivní. Příčin je hned několik, velice dobrá hra Pirátů, která byla plná kombinace, ale i individuální šikovnosti, náš horší výkon, kdy se dokázala prosadit pouze první lajna, ostatní dvě jen odolávali kolotoči, neustálé kouskování hry častým ošetřováním soupeře a zřejmě naše hra na více hráčů, než je u soupeřů v soutěži běžné, jelikož jsme zřejmě jediný tým, který hraje na kompletní tři útoky, které si držíme i v případě onemocnění starších hráčů nasazením dalších přípravkářů či nováčků.“
Sestava: Páv – Holub, Čapka, Musílek, Daníček, Šmíd, Vohralík, Pilař, Málek, Jožák, Hladký, Baumgartner, Šimonka