V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
Hokejbalové soustředění v Lanškrouně je již minulostí. Přinášíme vám však krátký zpětný pohled očima mládežnické výpravy, na který navazuje reportáž s přátelského utkání mladších žáků proti pražské Hostivaři.
Soustředění jsme měli podruhé v Lanškrouně a jelikož jsme o rok starší, tak jsme chtěli zvednout laťku náročnosti. Klub nám k tomu přichystal ještě lepší podmínky než loni ať to bylo vybraným ubytováním, nebo stravou. Kluci museli zvládnout první den cca 14 km a následně hned první zahřívací trénink, který jsme věnovali jednodušším cvičením, ale plné běhání. Každý den jsme měli naplánovány tři tréninky, které svoji náročností daleko převýšili loňský ročník.
Velkou změnu zaznamenala hlavně atletická příprava, kde kluci dostali pořádně do těla, což může potvrdit i tým trenérů, který se s dětmi všech cvičení účastnil. Krom samotného trénování na kluky čekalo 17 testů z toho 7 na hřišti a 10 mimo něj a jen jediný jsme nestihli a to díky jeho opomnění a to lehsedů. Ostatních 16 testů jsme dokázali splnit. Kluci tak utvořili první rekordy a uvidíme zda je příští rok dokážeme zlomit. Většina testů se dělala až v druhé polovině soustředění a tak hodně kluků i nás dospěláků bojovalo s únavou, ale parádní bylo, že do toho kluci vždy dali všechno. Přehled výsledků jednotlivců najdete na našem FACEBOOKU ZDE.
Po odpoledním tréninku však nebylo nijaké válení, jednou následoval výlet na zámeček a tak jsme do nohou dostali dalších 9km chůze, či minigolf, kde jsme si vybrali jediné zranění soustředění. Trefení minigolfovou holí odnesl D. Polášek jedním stehem, ale soustředění samozřejmě i tak dokončil. To, že soustředění náročností šlo po samé hranici co jsou děti schopné skousnout, jasně ukazovala míra zlobivosti, která byla prakticky nulová – hold na to již pořádně nezbývali síly.
Soustředění se povedlo a kluci zažili spoustu super zážitků. Hrozně rád bych poděkoval všem klukům a trojlístku dospělých R. Musílkovi, J. Kachlíkovi a J. Poláškovi, že mi pomohli a že se nechali nehecovat i do všech cvičení.
Na první zápas v sezóně 2014-15 jsme zavítali do Kutné Hory, kde jsme odehráli přátelské utkání s týmem Hostivaře, která zde byla na soustředění.
Hrálo se 3x15 minut kategorie mladší žáci, tedy na celé hřiště. V této kategorii budeme nastupovat i v nadcházející sezóně a tak jsme byli zvědaví, jak si povedeme náš věkově velmi mladý tým, mladší žáky máme podle tabulek pouze dva. Navíc k tomuto zápasu nastoupilo hned trio hráčů, kteří neabsolvovali soustředění a tak to byl pro ně vůbec první kontakt s míčkem po letní pauze.
Utkání se po celou dobu neslo ve velmi přátelské atmosféře a za celý zápas se nemuselo vylučovat. To však neznamená, že se na hřišti hrálo nějak bez kontaktně, to ne naopak v této disciplíně jsme možná soupeře až zaskočili, protože naši hráči, ač menší vzrůstem, tak s velkou silou šli do každého osobního souboje. Velký problém nám, ale hráči Hostivaře dělali ve středu hřiště, kde jejich centimetry navíc byli znát a klestili si lehce cestu až před naší branku. Největším problémem pro náš tým byl však zřejmě nejmenší hráč Hostivaře na levém beku, který skvěle ovládal hru 1 na 1 a kterého jsme jen těžko bránili.
Nehrálo se však celé utkání jen na jednu branku. Zejména první lajna, nebezpečně vystrkovala růžky. Když se nám skvěle dařila rozehrávka od L. Kozla na J. Pilaře, který se dostal do několika velice dobrých pozic a několikrát vybídl přihrávkou i své spoluhráče. Hostivař však měla více ze hry a dokázali to i výsledkově, když nám odskočila na 0:3. Za tohoto stavu se nám povedlo dobře napadat J. Jožák nejdříve míček vybojoval, aby ho následně nahrál J. Pilařovi, který si sám před brankářem věděl rady a střelou pod břevno snížil na 1:3. Další tři minutky najednou patřili nám. Inkasovaná branka Hostivaři trošku přistřihli křídla a nám je naopak nasadila, blízko k další brance byl O. Hladký, ale brankáře nepřekonal. Následně se zase hra vrátila spíše na naší polovinu a Hostivař své vítězství stvrdila dalšími třemi brankami. Škoda dalších brejkových situací, které jsme nedotáhli, výsledek mohl být ještě příjemnější.
Jiří Kozel: „Utkání nám jasně ukázalo, že ačkoliv budeme patřit jasně k nejmladším týmům v mladších žákách, tak se není čeho bát. Ano body svým soupeřům budeme brát těžko, ale lehce je nepustíme. Každý zápas se budeme chtít rvát o vstřelení nějaké branky a soupeře nepustit do nějaké kanonády. Jsem rád, že jsme přátelské utkání odehráli bez některých tahounů mužstva a tím se přesvědčili, že i bez nich se dá hrát na velice slušné úrovni. Problém nám dělalo bránění hráčů, kteří nestáli jen u brankoviště a odstupovali si na přihrávky. Na chyby se zaměříme v nejbližších trénincích.“
Sestava Ježků:
Páv A. – L. Kozel, O.Pilař, V. Musílek, J. Holub, J. Pilař, J. Jožák, P. Jedlička, O. Hladký, T. Málek, D. Synek, M. Krásný