V minulém rozhovoru jsme vyzpovídali trenéry těch úplně nejmenších ježčích nadějí. Nyní jsme se zaměřili na trenéry přípravky a mladších žáků. Jiří Šulc a Ondřej Honek se na hřišti umí ohánět nejen s hokejkou v ruce, ale také cennými radami, kterými posouvají naše mladé kluky kupředu velkému hokejbalu.
Poslední z kvalifikačních turnajů mladších žáků na mistrovství České republiky se hrál v Praze na Lužinách. Na finálový turnaj se přímo dostanou jen vítězové těchto turnajů, ale díky tomu, že domácí Kert Park Praha již jeden z turnajů vyhrál, mohl se z případného postupu radovat i další v řadě. Ježci skončili na 3. Místě a postup bere skutečně až ten druhý v řadě – náš přemožitel ze semifinále Wolves Chomutov. Ježci si opět neodpustili v cestě za medailí projít složitější cestou a to přes 5 zápasů.
Jelikož se mladším žákům v sezóně daří, tak jsme je zkusili přihlásit na turnaj vyšší kategorie ze kterého se mohou kvalifikovat na finálový turnaj ČR. Na tyto turnaje se přihlašují celky, které disponují tím nejlepším v jednotlivých krajích a tak naše Ježky nečekalo nic jednoduchého. Většina celků přijela minimálně na tři útoky to naše soupiska čítala pouze 12 jmen - 11 hráčů a 1 brankáře. Hrálo se 2x12 a pro týmy kteří skončili ve skupině na 2. a 3. místě v případě úspěchu ve čtvrtfinále čekalo ten den pět utkání, tedy 120 minut čistého času na velkém hokejovém hřišti. Našich jedenáct Ježků to zvládlo, ačkoliv v semifinále a v boji o 3. místo již byl vidět znatelný úbytek sil bojovali statečně. Navíc díky tomuto systému se potkali se všemi celky na turnaji a ve všech utkáních jsme vstřelili první branku.
Sestava mladších žáků nebyla sice ideální, ale Ježci se vrátili ke hře kterou předváděli na domácím turnaji - bylo se tedy na co dívat. Celý turnaj sice odehráli Ježci v pouhých devíti hráčích, ale na pohybu to nebylo znát. Dařili se přihrávky, vyhrávali jsme souboje 1na1, bojovali jsme o každý míček a nepolevili ani když se zápas nevyvíjel podle našich představ a se Svítkovem dokázali umazat dvoubrankové manko.
Po minulém vzájemném klání proběhlo drobné škádlení co se týká povrchu s názvem asfalt, kterého se na jedné sociální síti dokonce zúčastnili i nezainteresovaní lidé z jiných klubů a dokonce i jeden z reprezentantů ČR. Nyní přišel na řadu mokrý plast...a co my na to? Že příště možná budeme kropit ;o)
Ježci Heřmanův Městec : SK hokejbal Letohrad 8 : 1 (2:1,1:0,5:0), střely 36:13
Góly: Málek 3x, Pilař J. 2x, Kozel, Šmíd, Musílek
Start utkání byl od nás opravdovým startem, ihned jsme obsadili útočné pásmo a začali jsme plnit roli toho, kdo chce tentokrát získat všechny body. Hladoví po úspěchu jsme šli do každého souboje. Odměnou nám byl první gól T. Málka, který tak dodal mladším žákům Ježků ještě více energie. Za další tři minuty se povedlo T. Málkovi přidat druhý gól a na střídačce to vypadalo, že je vyhráno. Pravda to však, tak docela nebyla, Letohrad využil hned první naše zaváhání a zase to bylo jen o gól. Soupeř mohl do konce třetiny i vyrovnat, ale A. Páv nás několika jistými zákroky podržel.
Druhou třetinu jsme začali do soupeře bušit ještě intenzivněji. Na gól jsme si však museli počkat až do půlky zápasu, kdy se od modré prosadil L. Kozel. Soupeř na odskočení o dvě branky reagoval výměnou brankářů. Do branky šel znatelně menší brankář, který tak dostal šanci posbírat zkušenosti ve starší kategorii. My jsme zase reagovali tím, že chodila na hřiště nejčastěji naše třetí útočná řada a ostatní dvě více odpočívali.
Ve třetí třetině opět dostala nejvíce času třetí řada, která si počínala sympatickým výkonem, nejvíce byl vidět D. Koreček, který nebyl daleko od vstřelení branky. Ostatní dvě řady byli tak hladové po času na hřišti, že hned jak naskočili na hřiště, uzamkly soupeře u jejich branky a brankový účet postupně navyšovali. Náš brankář musel v této části čelit více zásahům soupeře, než bylo pro toto dvojutkání typické, ale se vším si poradil.
Ježci Heřmanův Městec : SK hokejbal Letohrad 6 : 2 (1:0,0:1,5:1), střely 41:5
Góly: Šmíd 2x, Vohralík 2x, Jožák, Hladký
Střelecké trápení. To by asi stačilo k hodnocení dvou třetin zápasu, vždyť po dvou třetinách byl stav 1:1 a stav střel 27:3. V brance byl opět starší Letohradský kolega a ten čaroval svým uměním, štěstíčkem, tyčkami a naší střeleckou nemohoucností. Soupeř obětavě bránil, ale smyčka se utahovala čím dál víc.
Do třetí části šel mezi tyče opět Letohradský benjamínek a toho jsme již dokázali překonat, když jako první za ním rozvlnil síť V. Šmíd, když utekl a se situací tváří tvář dokázal brankáře překonat. Gól odstartoval další salvu útoků, které jsme dokázali proměňovat a skóre narůstalo. Opět se tak dostala do hry více třetí řada. Poslední slovo si vzal Letohrad, když po chybě našeho brankáře korigoval na 6:2.
Jiří Kozel: „Po utkání v Letohradu jsme si stěžovali i na asfaltový povrch a dalo se tušit, že u nás sprchne, aby mohl i Letohrad použít nějaké to slůvko „chvály“ na plast. Povedlo se – proč? Protože nám to výrazně pomohlo. Pohyb byl totiž asi nejdůležitějším prvkem tohoto utkání, dokázali jsme, že na plastu umíme a rozdíl v pohybu byl opravdu markantní. V obou zápasech jsme soupeře neuvěřitelně přestříleli a to i přes fakt, že my se do střelby moc nehrneme. Druhé utkání se sice zlomilo až, když soupeř zaměnil brankáře, ale myslím, že by to Letohrad nedokázal ubránit ani v případě ponechání toho staršího, který do té doby doslova kouzlil. S podzimní částí jsme se tak rozloučili na výbornou a díky dalším výsledkům jsme opět třetí.“
Sestava: Páv – Kozel, Čapka, Musílek, Daníček, Synek, Šmíd, Vohralík, Pilař J., Málek, Jožák, Hladký, Baumgartner, Koreček, Petržílek
Ohlédnutí zástupce soupeře – citace z webu www.hokejbal-vychod.cz :
Lenka Fišerová (Letohrad): "Za pošmourného rána jsme vyrazili do Heřmanova Městce k poslednímu dvojzápasu podzimu. Kluci a dvě statečná děvčata nastoupili plni odhodlání nedat Ježkům nic zadarmo. I když nám chyběla jedna celá obrana i tak jsme šli do zápasu s nadšením. Všichni hráči se však prali s povrchem, který byl jak namydlený a také neuklizený. Byly vážné obavy o jejich zdraví. Však pádů a karambolů bylo vidět na obou stranách dost. Ačkoliv se ti starší prali jako lvi a malí jim úspěšně sekundovali, tak se nám nepodařilo Ježky udolat. Ne, že by si šance neobjevily, ale převaha souhry byla na druhé straně. Chtěla bych vyzdvihnout práci Šimona Stránika v bráně, kdy opravdu dělal, co mohl a takové čarování jsem již dlouho neviděla. Touto cestou všem velké poděkování za podzim."