Více však o sobě řekne Péťa sama:

Ahoj Péťo, jsem nesmírně rád, že tě mohu přivítat v naší Ježci rodině, jak se tento prestup zrodil?

Ahoj, děkuji za milé uvítání. No zaděláno na to bylo delší dobu, ale upeklo se to celkem rychle.
Už před jarní částí sezóny mi byl ukončen střídavý start do Opatovic, a do toho se mě celkem začlo nelíbit ve Svítkově, což byl můj mateřský klub. Sečteno podtrženo byla jsem rozhodnuta udělat změnu a odejít.

Ty budeš spolu s Lucií Bartovou nastupovat v našem B týmu, jak se připravuješ na novou sezónu v novém klubu?

Ano tak by to mělo být. Jelikož je to celkem čerstvá záležitost ještě jsem se nestihla zapojit do klubové přípravy, ale v plánu to samozřejmě mám. Zatím je příprava jen individuální.

Jak vnímaš přestup k nám? A především když ses rozhodovala, co tě přimělo jít právě k Ježkům?

Vnímám to jako příjemnou změnu. Je to přestup do přátelského klubu plného mých známých a kamarádů a kamarádek, kde si člověk jde zahrát hokejbal. A hlavně jde hrát, protože chce. A v neposlední řadě v Béčku hraje dost zkušených hráčů a legend, od kterých se můžu dost naučit a pochytit, například jako Kamil Mlejnek, Petr Menc a další.

Si rovněž další rozhodčí v našem klubu, jak se tohle dá spojit, hraní a být rozhodčí?

Jo myslím si, že teď je to rozhodně klub s největším počtem rozhodčích v kraji. Spojit se to dá jednoduše, pořád je to jen jeden sport. Ačkoliv byla, je i bude skupinka lidí kteří jsou tohoto odpůrci nebo to nedokáží pochopit, jsou tu i tací, kteří nás v tomto podporují. Mám jednu zásadu, díky které to klape jak má. V soutěži nikdy nepískám svůj klub! Snažím se i pískat méně soutěž kterou hraji, ale to už moc nejde vzhledem k počtu omluvenek od rozhodčích.

Jak vnímaš přesun mezi mužským a ženským hokejbalem, je to velky rozdíl?

Už v tom lítám dva roky, teď to bude třetí sezóna, i když nevím zda tu, co teď skončila vůbec počítat... Je to k.... rozdíl (velký smích). V běžné lize žen je to pomalejší, je tam více prostoru ale na druhou stranu skoro každý se bojí něco udělat a vymyslet, tak ten míček litá sem a tam. V chlapech je to mnohem rychlejší, nemám tam čas se rozmýšlet co udělám, musím víc koukat a hlavně nebýt zbytečně zbrklá. Baví mě to mnohem víc než u ženských.

Budeš ještě za ženy nastupovat, nebo bude mužská soutěž jedinou?

Jelikož Heřmanův Městec už ženský tým nemá, tak u Ježků budu hrát pouze mužskou soutěž. V nadcházející sezóně mě bude ještě možnost vidět u holek ze Svítkova v Lize žen, co bude pak v budoucnu to ještě nevím.

Jaký bude pocit hrát proti Opatovicim, jako co by mužskému bývalému týmu?

S tím já nemám jediný problém. Co bylo to bylo, je to pro mě zase jeden z týmů. Spíše je mám ráda, přece jenom tam hraje můj partner a pár kluků, se kterýma se ráda uvidím.

Peťo i tebe se zeptám na největší osobnost našeho hokejbaloveho týmu za 21. let existence?

Já si myslím že to nejde říct jednoznačně... Je jich vícero a hlavně já můžu mluvit tak za posledních pět let, dřív jsem pomalu nevěděla, co je hokejbal. Mezi legendární jména, ať už jakoukoliv zásluhou, mě napadají Kamil Mlejnek, Petr Menc a pan Josef Kozel...

Péťo, já ti moc děkuji za rozhovor, asi tě nepřekvapí to, že mám obrovskou radost, že budeš oblékat stejný dres a popřeji ti mnoho zdaru a hlavně spoustu štěstí s ježkem v srdci!