Ahoj Ondro, děkuji předem že sis našel v této době čas na pár otázek. Ikdyž vím, že si na to již několikrát odpovídal, tak přesto se zeptám i já na tvoji cestu hokejbalem, kde si začal a jak?

Ahoj, jo děkuji za skvělý dotaz, na tohle už se mě dlouho nikdo nezeptal, ještě sice nejsem tak starý, ale přesto už patřím ke generaci, která toho trochu zažila, tak rád trochu zavzpomínám. Jako malý kluk jsem s kamarády hrával takzvané "Bendy" na asfaltu před kamaráda domem s přáteli, to mě bylo cca 10, vyráběl jsem si betony z molitanu a lapačku jsem měl kšiltovku a jeho pes nám kradl tenisák napuštěný vodou a dostat ho z jeho tlamy trvalo někdy i půl hodiny, takže taková nevynucená pauza, na to se zapomenout nedá. Každopádně potom byla trochu pauza a k takzvanému "bendy" jsem se zase vrátil na střední, kde náš třídní učitel Aleš Kubelka, a tím bych mu chtěl i poděkovat, ve mě probudil chuť hrát tuto hru dál. Blbli jsme na asfaltovém plácku vedle školy každou středu za jakéhokoliv počasí a já pak začal hledat možnost, jak se této hře věnovat dál.

Proč zrovna brankářsky post?

To je taky super otázka, jak jsem již psal jako malý kluk jsem už v brance stával s doma udělanou výstrojí, ale zlom asi nastal po Naganu, kdy Dominik Hašek ovlivnil spoustu lidí po sportovní stránce. Každopádně, co jsem se o něm dozvěděl, jako o člověku, už ho tak nemusím, ale to jsem nepatří a on bude patřit vždy mezi sportovní legendy.  Abych se vrátil zpět, za dob, kdy jsme začali hrát na střední škole zase "bendy", tak jsem si vyzkoušel všechny posty, ale nejvíce mě to bavilo v bráně, i když jsem měl jenom improvizovanou výstroj a toho se zatím držím, i když mi to moc nejde.

V brance se střídáš s legendou Petrem Mencem, jak funguje vaše spolupráce?

Krásné se dotazuješ. Ale musím začít trošku ze široka.  Já jsem přišel do tohohle klubu dost pozdě a všichni mě přijali skvěle, aniž bych prošel jakoukoliv mládežnickou přípravou a zato jsem všem moc vděčný a vážím si jak mě všichni přijali jako nehokejbalistu. A tomuhle klubu budu dlužen na věky. Ale aby se vrátil k otázce, Péťa je obrovská osobnost tohoto klubu a nadevše si ho vážím. Přijal mě jako nezkušeného úplně s klidem a předával mi svoje zkušenosti, i když jsem jen obyčejný samouk, takže jsem hrdý za to, že se s Petrem Mencem mohu nejen střídat v brance, ale i potkávat na hřišti. Abych to nějak ve zkratce shrnul, máme spolu skvělý a přátelský vztah, za který mu musím ještě jednou poděkovat.

Máte za sebou povedený podzim, jaký byl pro tebe nejlepší zápas a hlavně proč?

Podzim byl krásný, ač jsme některé zápasy nezvládli, kéž by mohlo být jaro podobné, i když nám to situace ve světě zatím asi nedovolí. Každopádně, za mě na podzim, jak by si každý u mě myslel, že pro mě byla nula ve Svitavách, takto byl sice krásný zápas, ale ač se to nemusí úplně zdát, mě se super chytalo v Prachovicích, kde to sice byla velká přestřelka, ale dostali jsme se z krize, za to patří dík celému týmu a nakonec jsme ten zápas zvládli, měl jsem tam sice pár špatných zákroku, ale i spoustu dobrých a zápasy s nimi mám rád, takže tak.

A zápas, který se zase ne úplně vydařil?

Tak při této otázce se mi vybaví hnedka můj strašák v podobě Chrudimi, tam se mi nikdy nedařilo a i ten poslední zápas, co jsem tam chytal, nebyl výjimkou tam je to pro mě zakleté.

Někteří brankáři mají nějaký rituál, máš taky nějaký?

No vím, že to má hodně kluků, jak v hokeji tak v hokejbalu, spoustu různých malých po velké rituály, od všelijakých při oblékání rozcvičování až po ty v brankovišti. Já jsem na tohle moc nikdy nebyl, ale jeden takový malý jsem si vytvořil a to, že po vstřeleném gólu si ťuknu hokejkou o obě tyčky u své brány.

Jak se vlastně při téhle pauze udržujes v kondici?

Tak u mě je to docela jednoduché, jsem stále v práci tam mám pohybu dost a jelikož začalo jaro a já mám velkou zahradu a té se tahle pauza netýká tam mám pohybu až až. Ale samozřejmě se snažím si i doma trochu přidávat a občas házím míčkem o zeď na pozornost.

Lucie vyjádřila v předešlém rozhovoru obavy o dohráni sezóny, jak to vidíš ty? Přece jen ji máte dobře rozehranou.

Tak tohohle se obávám také, spoustu sportovních soutěží se zastavilo nebo rovnou ukončilo. A jak říkáš, máme sezónu krásně rozehranou a moc jsem se těšil na play off, do kterého nám konečně vycházel jiný soupeř, než poslední roky. No prostě mrzelo by mě to moc.

Koho bys ty sám chtěl do play off?

V tomhle mám jasno, už dlouhodobě jsou to Prachovice. Mě se proti ním vždy chytalo dobře a mám proti nim kladnou bilanci. No vlastně asi je to jediný klub, se kterým mám kladnou bilanci.

A naopak koho bys nechtěl?

No, tak to už jsem tady skoro napsal. Je to samozřejmě Chrudim. Prostě to je soupeř, na kterého hledám stále recept, ale stále se nedaří, tak snad se to v budoucnu změní.

Závěrem bych se tě rád zeptal, kdo je dle tebe největší ikonou našeho týmu?

Tak samozřejmě v tomto týmu není jedna osobnost, Pro mě to je určitě Petr Menc, který toho pro tým potažmo klub dělá víc než si kdokoliv dokáže představit. A nesmím zapomenout na Kamila Mlejnka jako hrajícího "trenéra", který se stará o to, aby tým fungoval. Ale závěrem bych chtěl říct, že každý je svým způsobem v tomto klubu větší či menší osobnost a všichni dohromady tvoříme jeden velký TÝM a velkou sportovní RODINU.

Děkuji moc za rozhovor a přeji ti Ondro a tvé rodině hlavně pevné zdraví.