Ahoj kluci, jaký to je pro Vás pocit plnit své úkoly na druhé straně mantinelu?

Luky: Ahoj, je to určitě něco jiného než na hřišti. Můžu se více soustředit na vývoj hry, také lépe radit svému týmu a předávat i nějaký ty zkušenosti.

Vítek: Ahoj Čápo, je to samozřejmě diametrálně jiné, ale radost přináší obě strany této mince. Jako bych se v těch malejch klucích viděl. (smích)

Vy teď trénujete ročníky mikro a minipřípravky, jaké to je začínat po letech opět od píky, ovšem nyní již v roli trenéra?

Luky: Je to velmi zajímavé se dostat k dětem, které právě začínají, občas si u toho vzpomenu i na svoje začátky. U těchto dětí je pozoruhodné, jak se rychle zlepšují a rostou.

Vítek: Je to nová zajímavá zkušenost. Luky si většinou bere ty úplné nováčky, já pracuju hlavně s minipřípravkou, kde hráči už některé věci znají, a tak je s nim možno pracovat na více věcech a dovednostech.

Víťo, momentálně jsi předsedou třídy v maturitním ročníku, člen ježčí redakce, nastupuješ za A-tým, juniorku, přidal jsi i start za naši rezervu, k tomu všemu figuruješ na střídačce našich nejmenších. To je trochu moc i na dva lidi, máš nějaký trik, jak to všechno zvládnout?

No, nebudu lhát, není to moc sranda, ale všemu čemu se věnuju, tak mě baví a je to tak mnohem jednodušší, až teda na to učení. (smích) Mnoho času navíc nezbyde, často se mi stává, že bych chtěl být třeba na třech místech najednou, ale ještě jsem nevynalezl způsob, jak to udělat.

Luky, ty to máš dost podobně jako Víťa, máš vůbec někdy volný čas?

Trik je v tom, že hokejbal mě neustále baví a naplňuje. Nedokázal bych si představit život bez něj, i když to je to někdy časově náročné.

Před pár lety vedlo ježčí mládež duo Kozel, Musílek, dnes je tu opět stejnojmenná spolupráce, ovšem generačně omlazená, jak vy vnímáte spolupráci jeden s druhým?

Luky: Vítka si nesmírně cením, a to jako kamaráda i spoluhráče. Také do toho sportu dává úplně všechno, je tahounem našeho týmu už několik let.

Vítek: Taky jsme si z této “znovuobnovené” spolupráce dělali srandu. S Lukym se pracuje skvěle, má navíc blíž k Jirkovi (Jiří Kozel - šéftrenér mládeže - pozn. redakce) Bylo by super, kdybychom úspěchy našich otců zopakovali, ale to už hodně předbíhám.

Luky, v rodině by jsi našel hned několik trenérských vzorů, dáváš na jejich rady, nebo si jdeš svou vlastní cestou?

Od každého si beru něco, a jak mě všichni znáte, snažím se být vždy nejlepší, v dané věci co dělám.

Víťo, jak probíhá zimní příprava u těch nejmenších?

Kluci a holky chodí jednou týdně do haly, kde hrají převážně nějaké hry. Já se těchto tréninků bohužel neúčastním kvůli tréninkům s áčkem. Zatím mi je stále hráčská kariéra milejší.

Chlapci, dáváte si už i nějaké cíle s vaším výběrem do budoucna, nebo se zatím držíte hesla “Děláme to pro radost!”?

Luky: Určitě chceme vybudovat silnou a početnou generaci, která si bude rozumět nejen na hřišti, ale i mimo. Rovněž by bylo super si s nimi zahrát v jednom týmu.

Vítek: Musíme si vychovat novou generaci spoluhráčů. (smích) Je tam spousta talentovaných dětí, každopádně v této věkové kategorii to jinak, než pro radost dělat nejde, takže úspěchy necháme na čas, až hráči dorostou (úsměv).

Děkuji za cennou chvilku, co jste mi věnovali a přeji vám mnoho štěstí nejen u hokejbalu, ale i u maturity.

Luky: Díky!

Vítek: Díky moc (úsměv).