Ahoj Luco, si poslední aktivně hrající naše Bodlina, jak ses k hokejbalu dostala?

Ahoj před pár lety mě oslovila Kája Mlejnková (Ličková) zda si to nechci zkusit. Po pár tréninkách jsem měla jasno a hokejbal jsem si přímo zamilovala.

Jak se dá stíhat hokejbal a ještě být aktivní maminka?

No to je dobrá otázka (smích). Jelikož mám skvělého přítele a babičky tak se to stíhat dá a ja jim za to moc děkuji, že mě v tomto podporují.Ale musím říct, že je to občas i náročné. Slovo regenerace neznám kvůli malému. Od rána do večera nějaký režim u kterého se nezastavím a poté ještě tréninky.

Už drží syn v ruce hokejku, tedy bude budoucím ježčím přírustkem?

Uvidíme zda ho to bude bavit. Budu ho podporovat v jakémkoliv sportu.

Hraješ za ženy v Alfě, proč už nepokračuji Bodliny?

Je to jednoduché. Za každou cenu jsme se to snažili udržet, ale postupně přibývala spousta nemocí a úrazů a tím pádem jsme se na tréninkách nescházeli a ve čtyřech lidech to opravdu nemělo smysl. A jet na turnaj v tak nízkém počtu bylo fakt náročné. Doteď mě mrzí jak to dopadlo.

Bodliny tedy už nejspíš dohromady nedáte, neprobíhá tam třeba komunikace o znovuzrození?

Neprobíhá vůbec nic. Bylo by nás stále málo i přesto, že jsme se snažili sehnat nové holky. Spousta z nich mi odepsala, že se tohoto sportu bojí, což nechápu když to  skoro žádná alespoň nezkusila. Je to škoda.

Za nás se peres s chlapama v regionu, když nastupuješ za mužský B tým. Je to hodně náročné?

Náročné je to možná dost fyzicky, protože například chlapům se v rychlosti opravdu nevyrovnám a dlouhý nohy mi teda moc nepomáhají. (smích)

Na zimní lize si dokonce i skórovala, byla to velká radost, nebo spíš normálka?

Radost to byla neskutečná (smích). Ale i velkou zásluhu na tom má Péťa Hovorková. A hlavně jsem i litovala brankáře (trochu). Mohl mít vychytanou nulu a jsem ráda, že jsem mu to překazila a myslím, že i on tomu sám nemohl uvěřit, že zrovna holka mu to překazila (smích)

Jaký byl tvůj nejvzdálenější zápas podzimu?

To bylo v Písku kde jsem hrála Ligu žen za Pardubice a to byl opravdu náročný den. Řídit celou cestu tam, poté odehrát tři zápasy, vydat maximální výkon a zase řídit zpět. Druhý den jsem sotva chodila. (Smích)

A naopak nejmíň uspěšný zápas podzimu z tvého pohledu?

To byl zápas s Prachaticema a Českou Třebovou. To jsou velice kvalitní týmy.

A když se ohlédneš do zápasového maratonu za chlapy?

Toho jsem moc nestihla, ale za mě nejpovedenější s Přeloučí a nejméně úspěšný s Deltou.

Kde se ti hraje líp, v chlapech, kde se rozhodně neztrácíš, nebo v ženách?

Hraje se mi v obou týmech dobře. Samozřejmě u mužů je ta zkušenost o dost větší co se týká přesnosti přihrávek apod. Jsem ráda za tu příležitost za ně hrát.

Máš v mužích nějakého oblíbeného soupeře? A pokud ano proč..

Nemám úplně nějaký oblíbený, ale celkem jsem se těšila na zápas s Pardubicemi, ale tak snad jednou to vyjde. (Smích)

Z tvých slov pramení, že už nepočítáš, že by se liga v této sezoně rozjela, proč si to myslíš?

Nechci to nějak přivolávat, ale myslím si, že tato situace jen tak neskončí a možná budeme rádi, že si letos budeme moct maximálně ještě zatrénovat na hřišti. Ale těžko říct, uvidíme.

Když bys měla dle tebe říct největší osobnost hokejbalu v našem týmu za dobu, jaká by to dle tebe byla?

Určitě Petr Menc. Pro mě je to největší motivátor. (Smích) Ale samozřejmě je jich tam víc.

Luci já ti moc děkuji za skvělý rozhovor a přeji ti hodně štěstí zdraví jak to sportovní tak hlavně to soukromé a nejen tvé, ale i tvých blizkých. Děkuji