Semifinále – zápas č. 3

SK Kelti Beroun v. Ježci HM  5:4 ss  (1:0, 2:2, 1:2 - 0:0 - 3:1)

Domácí opět vtrhli do utkání jako uragán a dělali méně početné obraně Ježků velké problémy. Hosté měli také velké potíže s přechodem do útoku, což se ukázalo hned v páté minutě. Po několika možnostech se jednoduše dostat z obrany míček ztratili, čehož dokonale využil Černý – 1:0. Třetí útok, doplněný na pravém křídle o obránce Čapku, svoji chybu chtěl odčinit, ale Koudela si se závarem před svoji brankou dokázal poradit. Další možnost vyrovnat dostali hosté v přesilové hře, která vypadala slibně, nicméně zůstala nevyužita. Podobnou situaci si sehráli i Kelti, ti však byli ještě více bezzubí a hrozili více při rovnovážném počtu hráčů na hřišti.

Začátek druhé třetiny zkomplikovala Zmekova rozbitá helma, a tak se na malou chvíli vystřídal v útoku s Čapkou a ukázalo se to jako skvělý trenérský tah. Málek dostal míček do pásma a nahodil ho na Koudelu, u odraženého míčku byl nejblíže JAN ZMEK a bylo vyrovnáno. Ne však na dlouho, Váca vyhrál buly na Havla a jeho nenápadná střela skončila za Pávem. Ještě veseleji pro domácí bylo, když Krbec vymetl horní růžek a bylo to rázem 3:1. Gólový účet druhé patnáctiminutovky ale zůstal otevřen, uzavřel ho až Vojtěch Šmíd precizní přihrávkou na JANA PILAŘE, který snížil. K vyrovnání měla posloužit dlouhá přesilovka 5 na 3, avšak neúspěšně.

A že střelec této série PILAŘ ještě nemá dost ukázal v třiatřicáté minutě. Našel skulinku v obraně Keltů a vymíchal Koudelu – 3:3. Zmiňovaný střelec si však o pár minut později nerozuměl se Zmekem a toho z úniku využil Šlechta. A aby bylo ještě hůře, domácí dostali k dispozici početní výhodu 5 na 3. Oslabení Ježků ji však znovu dokázalo zlikvidovat, a tak začala opětovná honba za vyrovnáním. Při powerplay se míček dostal do brankoviště, kde velmi důrazně dotíral Kozel, gól ale přenechal PILAŘOVI, který uzavřel hattrick. Šlo se do prodloužení.

Během prodloužení se hrálo opět s velkým nasazením, ovšem bez větších šancí. Jednu z největších dostal domácí Krbec, ten přestřelil.

Došlo tak na nájezdy. Prvním úspěšným exekutorem byl Taufer, kterého napodobil Horel. Na straně Ježků se po neúspěšné bekhendové kličce Sedláka prosadil Šmíd. Třetí gól Keltů obstaral Šlechta, Pilaře a Musílka Koudela vychytal a Kelti slavili mečbol.

Semifinále – zápas č. 4

SK Kelti Beroun v. Ježci HM 3:2 p (1:0, 0:1, 1:1 - 1:0)

K nedělnímu zápasu mimo Zlesáka přicestovala i početná družina fanoušků a rodičů Ježků, kteří byli odhodlaní svými hlasivkami tlačit hosty kupředu. Ti však znovu museli zkousnout rychlé vedení domácích, na brankovišti Páva se nejlépe zorientoval Krbec. Vstup do zápasu ale nebyl zdaleka tak špatný jako v sobotu, Ježci pohledově srovnali hru a tlačili se do velkých šancí. O tom měla všechny přesvědčit druhá patnáctiminutovka.

V ní se Ježci velmi rychle dostali do dvojnásobné početní výhody, ve které nejprve vypálil Sedlák, aby jeho pokus dorazil PILAŘ a bylo vyrovnáno. Heřmanoměstečtí se nadále dostávali do velkých šancí a pod tlakem Kelti dělali chyby, které se Ježkům nepovedlo potrestat.

Ve třetí třetině se hra opět srovnala a hrál se krásný hokejbal ze strany na stranu. Kaňkou na perfektním výkonu byl nepovedený vývoz míčku z obrany, který potrestal Kurhajec. Hosté se opět dostali do situace, ve které museli těsně před koncem dotahovat jednobrankovou ztrátu. Nepovedená přesilovka a neúspěšné pokusy o vyrovnání. Vypadalo to, že Kelti si už postup pohlídají. Třiatřicet vteřin před koncem se míček dostal ke kapitánu ŠMÍDOVI a hlediště hostů jásalo. Opět se prodlužovalo.

Toto prodloužení mělo opravdu šťávu. Ježci už měli vyrovnání série na hokejce, Šmídovi však míček po perfektní spolupráci s Pilařem utekl, a tak se nešťastně rozhodlo na straně druhé. Nejprve Holý zlomil v souboji hokejku, odkud míček putoval před branku, zde prošel Málkovi mezi nohama a domácí Šlechta rozhodl. Zlatý sen Ježků se rozplynul.

Málokdo si to už teď připouští, ale bronzová medaile je velký úspěch. A za spoustami slz nejen hráčů a trenérů z vypadnutí „už“ v semifinále se skrývá obrovská hrdost. Vždyť tenhle tým dokázal suverénně vyhrát základní část a po nešťastné kontumaci v nadstavbě se oklepal a vyhrál i ji. Do finále to letos juniorka nedotáhla. Ale příběh této party nekončí a za rok se jistě vrátí ještě silnější.

Keltům děkujeme za vyrovnanou sérii a přejeme hodně štěstí do finálových bojů.

Jiří Kozel: „Na začátku sezóny jsme si dali cíl soutěž vyhrát, kluci se nebáli to zmiňovat i v rozhovorech pro stránky hokejbalu a možná to některým znělo na bubřele, ale kdo si dává malé cíle, tak na ty velké nikdy nedosáhne. My dokázali zcela suverénně projít základní skupinou, to samé se nám povedlo i v nadstavbě, kde nás bodově srazila jen kontumace, jinak i zde bychom měli poklidný náskok a následně začalo play-off. Já i kluci jsme měli nulové zkušenosti. Pardubice ve čtvrtfinále jsme porazili standartním výkonem, následně přišli Kelti a pohodové vedení po první třetině 3:0 a pak to teprve začalo…od té doby jsme asi pochopili, že jde skutečně o něco jiného. My si chtěli stále s tím míčkem hrát, stále někoho hledat a hrát krásně. Soupeř totálně vše zjednodušil a začal nás přehrávat a zápas otočil v samotném závěru. Druhý zápas jsme odmakali na krev a urvali ho zase my v samotném závěru. Bylo to vlastně poslední naše vedení v sérii, neustále jsme dotahovali, což svědčí opravdu o mentální síle mužstva. Přeci jen kolikrát se Vám povede ve dvou zápasech po sobě srovnat při hře bez brankáře. Hlavně ve čtvrtém zápase jsme v druhé třetině měli velké šance, ale do vedení se nedostali. Stejně tak jsme mohli dvakrát rozhodnout v prodloužení, tentokrát se k nám však štěstěna otočila zády, nebýt zlomené hokejky šlo se zřejmě opět do nájezdů. Strašně vyrovnanou sérii rozhodli detaily, jedním z nich je i počet hráčů, které jsme měli k dispozici, zatímco Kelti více než na tři kompletní řady, my v sobotu bojovali ve 13, ale třeba nám to zase něco ukázalo, jelikož díky vypadnutí tří hráčů základní sestavy dostal příležitost M. Řivnáč, podal fantastický výkon a odehrál vše, včetně prodloužení.

Po zápase to bylo pro nás srdcervoucí, sám jsem byl zlomený, ale obcházel hráče a snažil se jim dodat trošku podpory, ačkoliv jsem neměl sám kde zrovna brát. Předávání medailí za třetí místo jsme si neužili, ještě dlouho po skončení jsme seděli v kabině a vydýchávali to. Na co jsem hrozně pyšný je, že na hřišti jsme bojovníci, ale po skončení ačkoliv zklamaní, tak jsme soupeři podali ruce, upřímně poděkovali. Já navštívil i soupeřovu kabinu a vyjádřil klukům obdiv a podporu ve finále – prostě umíme vyhrát i prohrávat.

Z toho co tahle parta dokázala mě stále mrazí - z výhry v základní části i v nadstavbě, z toho jak jsme vyrovnali 3. i 4. zápas v samotném závěru při hře bez brankáře a z toho jak prostě fungujeme jako tým...a ačkoliv na tyhle písničky zrovna nejsem, tak poslouchat sborově zpívat kluky v autobuse při návratu zpět písničku "Příběh nekončí" bulel jsem jak malej...možná jsem nevychoval "zatím" juniorský mistry republiky, ale kluky, který táhnou za jeden provaz, jeden za druhého dýchaj a jsou vlastně takovou rodinou - vlastně si myslím, že tohle všechno je možná víc, ale bude to trvat než nám to všem dojde. Kluci dík!!!“

Sestava: Páv, Vašák – Holý, Čapka, Musílek, Zmek, Kovář, Pilař, Kachlík, Šmíd, Řivnáč, Kozel, Sedlák, Daníček, Málek, Zlesák (4.zápas)