Vítku máš za sebou hodně zajímavý podzim, co pro tebe bylo právě v této části nejtěžší?

Ahoj, podzim byl pro mě hodně náročný. Kombinovat tréninky juniorky a A týmu, k tomu 2-3 zápasy o víkendu mi opravdu dalo zabrat jak fyzicky, tak i psychicky. Každopádně vím, že přesně takové herní vytížení pro svůj progres potřebuji a každou minutu na hřišti si užívám. Nejtěžší tak určitě bylo zvládnout všechno časově, což v kombinaci se studiem na gymnáziu není ideální. A mamka by mě taky občas chtěla vidět doma… (smích)

Máš za sebou i kemp reprezentace, jaký byl?

Kemp byl hodně poznávací. Trenéři mnohé z nás viděli úplně poprvé a tak si nás chtěli pořádně prověřit. Během prvního tréninku jsme se zaměřili hlavně na klasické herní činnosti jako je střelba nebo hra 2 na 1. Po obědové pauze jsme byli rozděleni do týmů po pěti a sehráli turnaj 3 na 3. Turnaj jsme i společně s dalším z ježků Vojtou Šmídem vyhráli. Věřím, že jsme se uvedli v dobrém světle a doufám, že se naše jména objeví i v nominaci na nadcházející reprezentační sraz, který by se měl uskutečnit v lednu.

Splnil kemp tvé očekávání?

Naprosto. Tréninky byly opravdu náročné a letošní konkurence v osmnáctkách je obrovská, každopádně udělám všechno pro to, abych se případně mohl zúčastnit červnového mistrovství světa na Slovensku. Je to můj velký sen.

Na podzim si hrál i v první lize za áčko, byl to náročný přechod?

S přechodem do dospělého hokejbalu mi hodně pomohla letní příprava, kterou jsem s týmem absolvoval. Rozdíl mezi juniorkou a 1. ligou je propastný, ale myslím, že jsem se s tím dobře popasoval. Už od začátku srpna jsem o možném startu v první lize snil a byl jsem tak rád, že jsem odehrál hned úvodní zápas sezóny, který se jak mně, tak týmu hodně povedl. Velký dík patří klukům z týmu, kteří mě vzali mezi sebe a dokáží mě podpořit a samozřejmě trenérovi, že tuto možnost mám. Za každý start jsem vděčný.

Máš nějaký zápas, který ss ti na podzim vryje do paměti?

Pokud se bavíme o startech v A týmu, tak je to jednoznačně domácí zápas s Brnem. První hokejbalová liga se v Heřmaňáku objevila po dlouhé době a to se i podepsalo na divácké návštěvě, atmosféra byla úžasná, výhra 3:0 a navíc jsem si připsal první bod v mužích. V juniorce vypíchnu zápas s Pardubicemi, který se hrál ve vysokém tempu a nakonec jsme ho zaslouženě vyhráli. A v extralize dorostu mi utkvěl v paměti poslední podzimní výjezd do Kyjova, kde jsem byl poprvé v sezóně tak nějak spokojený se svým i týmovým výkonem v této kategorii. Myslím, že se mi úplně nedařilo plnit svojí roli a to se právě v tomto zápase zlomilo, kdy jsem dokázal zvednout svojí bodovou produkci. Určitě to také souvisí s návratem Jéni Pilaře, se kterým si na hřišti dost rozumím.

Na co se budeš chtít soustředit na jaře?

Rád bych byl více přínosný v útočných činnostech, je potřeba zlepšit střelbu a rozehrávku… ale tyto nedostatky jsou dlouhodobější a pracuju na nich. A jak už jsem zmiňoval, chci se porvat o mistrovství světa a o nominace na další zápasy našeho áčka. S dorostem pomýšlíme na druhé místo tabulky zaručující automatický postup na finálový turnaj.

A co dorost, ten jede celkem nad očekávání, v čem to?

Jak se to vezme. S ročníkem 2005 jsme byli zvyklí vyhrávat vše, co se dalo, ale pár hráčů skončilo, zasáhla nám do podzimu také mnohá zranění, karantény atd. Stálice našeho týmu se tak musely opřít o nové tváře v našem dresu, které do týmu zapadly skvěle. Možná to zní jako klišé, ale jádro mužstva je pospolu už dlouhé roky a nálada v týmu je vždy skvělá a to rozhoduje. Výkony však až na výjimku dvou domácích utkání a zmiňovaného zápasu s Kyjovem byly dost rozpačité, ztracené body především na asfaltových hřištích mohou hodně mrzet, i přesto se třetím místem panuje spokojenost. Věřím, že se nám zranění na jaře vyhnou a budeme moci atakovat Pardubice na druhém místě. Hodně napoví hned úvodní duel s lídrem ze Svítkova.

Jak vypadá tvoje zimní příprava?

Už během prosince jsme chodili s klukama z juniorky 3x týdně do sportovní haly… Pauzu po náročném podzimu všichni potřebujeme, proto většinu času jsme hráli jen nějaký flórbálek, nepřeháněli jsme to. Po Novém roce jsme na to už pochopitelně vlétli s jiným cílem a to zlepšit své fyzické dovednosti. Samozřejmě pokud to bude možné, rád se zapojím i do zimní přípravy s áčkem. Ve volném čase se snažím nezahálet a často posiluji s vlastní vahou. V minulých letech jsem byl zvyklý na běhání se spoluhráči s dorostu a letošní rok doufám nebude výjimkou. Je to dobré na kondici a hlavně jsem díky tomu několikrát poznal hranice svých možností, když jsme se jednou pokusili na vlastní pěst uběhnout půlmaraton. Ale takoví magoři už letos nejsme. (smích)

Vítku moc děkuji za rozhovor  a přeji ti ať tě hokejbal hlavně baví.