Uplynulý víkend čekal heřmanoměstecký A tým poslední zápas základní části 1. ligy v neoblíbených Malenovicích. Souboj prvního s posledním, kde ani jednomu prakticky o nic nešlo – dle toho zápas vypadal. Po dlouhé cestě nebylo deseti Ježkům příliš do běhu, ale i tak si pohlídali poklidné vítězství 5:0. O všem se dočtete v krátké fabulaci níže.
Na Ježkárnu v neděli zavítala prvoligová Česká Třebová, která přijela v solidní sestavě a chtěla vybojovat minimálně bod, aby si pojistila první čtyřku a play-off. Naopak naše „Áčko“ body nutně nepotřebovalo a do play-off postoupí z 1. nebo 2. pozice. Jelikož se však vyřazovací souboje blíží, je třeba se připravit a k zápasům začít přistupovat zodpovědně. To se až na druhou třetinu vydařilo a Ježci zvítězili vysoko 9:3!
V neděli 30.3. se A-tým vydal na dvouhodinovou cestu do Brna. Sestava nebyla úplně kompletní, jelikož chyběl třeba vlčák Tomáš Pilař, který se tou dobou chystal na finále Českého poháru se Svítkovem, nebo střelec z posledního utkání Škoda. I tak vyrazila z Heřmanova Městce solidní sestava dobývat brněnský kopec! Obléhání to nakonec bylo úspěšné, nicméně opět za malého počtu branek, jak je u Buldoků zvykem.
Družina Luboše Mence sehrála první jarní utkání právě proti Třinci, kdy se jednalo o dohrávku z podzimu, jelikož zápas byl z důvodu nepřízně počasí odložen. Tyto dva celky se setkaly podruhé, tentokrát v řádně naplánovaném utkání a Třinečtí připutovali na Ježkárnu podruhé. Ani na druhý pokus však ježčí základnu nevyloupili a všechny body zůstaly doma.
Na počátku všeho byl sen o účasti v národním týmu. Po tvrdém úsilí, které se vyplatilo, můžeme přivítat v řadách ježků dalšího mistra světa, není jím nikdo jiný než Tomáš Hudy Hudec.
Ahoj Hudy, na úvod bychom ti rádi pogratulovali za celé ježčí mužstvo, jaký to je pro tebe pocit stát se mistrem světa?
Ahoj, je to něco neuvěřitelného, jsem rád, že jsem to mohl zažít. Jsem moc vděčný za to, že jsem tam mohl jet s takovou skvělou partou a bojovat na hřišti se znakem České republiky na dresu.
Čekal jsi po pravdě před turnajem takový úspěch, nebo jsi byl spíše překvapen konečným výsledkem?
Jeli jsme tam s pokorou, odhodláním bojovat každý zápas a nechat na hřišti cokoliv. Jsme šťastní, že nám to vyneslo zlato.
Bylo pro tebe v týmu snadné se sehrát, nebo to chvíli drhlo?
Chvilku jsme si museli zvykat, ať už na hřiště nebo sami na sebe, ale díky trenérovi, vzájemné komunikaci a skvělé partě nám netrvalo dlouho se dostat do optimálního módu.
Jak probíhaly mistrovské oslavy?
Probíhali už na stadionu a pak na hotelu. Kde se hráli hlavně České písně a popíjelo se.
Přeci jen na hokejisty by se po vyhraném MS čekalo na “Staromáku”, kde se dostalo největšího přivítání vám?
Asi každému doma ve svém kroužku nejbližších.
V minulém rozhovoru jsi říkal co od soupeřů čekáš, splnila se tvá očekávání, nebo tě nějaký tým svou hrou překvapil?
Musím říct, že Velká Británie jde hodně nahoru a stává se zní dost nepříjemný soupeř.
Který zápas pro tebe byl nejnáročnější?
Nejnáročnější a zároveň nejlepší v mé kariéře řekl bych, bylo semifinále proti Québecku.
Popiš trochu našim čtenářům, co sis z turnaje odvezl krom zlaté medaile?
Jednoznačně zkušenosti a nové poznatky o hokejbalu jako takovém. Mám další věci k zamyšlení na kterých musím zapracovat. A Karibský rum…(smích)
Jak moc tě uchvátila Dominikánská republika?
Dominikánská republika je rozvojová země a musíte počítat s tím, že tam moc krásy neuvidíte. Kromě Resortu jsem se do přírody nedostal, ale při cestě autobusem mezi městy a nebo letištěm je to strašně zaneřáděná země. Minimálně ten sever . Z toho jsem byl opravdu smutný. Všude odpadky a bordel . Je to škoda. Na druhou stranu pokud se dokážete dorozumět španělsky (anglicky), tak korály a výlety na vodopády prý stojí za to, ale tam jsem já nebyl.
V létě jsi sehrál MS 3na3 na domácí půdě, kde jste s týmem dokráčeli také do finále, narozdíl od Dominikánské Republiky jste ale na pomyslný vrchol nedosáhli, v čem byl podle tebe ten zásadní rozdíl?
Asi méně zkušeností, trošku jiný náš tým a i tým Québecku. V Hodoníně za ně hráli i borci z AHL a bylo to znát . Za rok se koná mistrovství světa 3na3 právě v Québecku a já věřím, že už jsme se posunuli a dokážeme je pravidelně porážet.
Kdyby jsi měl porovnat tempo čtyřkového hokejbalu s extraligou, v čem jsou podle tebe největší rozdíly?
Rozhodně v intenzitě střídání, hra se nestopuje, neodpočinete si 30 vteřin, jedete na krev, oslabení 4:3 je naprosto rozhodující. Díky menšímu hřišti může padnout gól odkudkoliv a hodně se střílí. Je to trošku jiný sport ale myslím, že by většinu hráčů z 5na5 bavil.
Děkujeme ti za odpovědi a zároveň za ukázkovou reprezentaci klubu na mezinárodní scéně. Přejeme ti mnoho dalších úspěchů, ať už v Čechách nebo opět na mezinárodních turnajích. Hudiny, mnoho štěstí, pokračuj ve skvělé práci!
Díky moc Ježčí rodino!
