Ahoj Vojto, ty jsi k hokejbalu přivedl mnohé z nás, známe se dlouhé roky, přesto si nevybavuji, jaké kroky přivedli tebe k hokejbalu?

Ahoj Honzíku, vzhledem k tomu, že jsem začínal jako úplný prcek, nebyla to má svobodná volba, ale zásluha mých rodičů.

Zažil jsi plno kluků odcházet a ještě více přicházet, jak bys hodnotil partu v kabině, která se tam za ty dlouhé roky postupně vybudovala?

Parta se utvořila parádní, dříve byly vidět jednotlivé partičky, které se mezi sebou moc nebavily, ale posledních pár let jsem chodil na tréninky s nadšením, protože byla sranda.

V předchozích rozhovorech už jsme se mnohokrát odkazovali k soustředění, co si vybavuješ z těchto čtyřdenních dýchánků?

V první řadě si vybavím pořádnou dřinu, ač jsou to jen 4 dny, připravilo mě to na sezonu vždy perfektně. Jako další se mi vybaví večerní zápasy, většina už ani nemohla dojít zpět na halu z večeře, ale při večerním zápase tam každý vypustil duši. Dost podobně tomu bylo u přáteláku, myslím si, že jsme žádný rok neudělali ostudu.

Ze zážitků bys určitě dokázal sepsat knihu, ale jaké se ti vybaví úplně nejvýše?

Nejvýše postavené mám obraty v zápasech, ať už to bylo v Rakovníku proti Pardubicím, kde jsme v úmorném vedru odehráli třetinu prakticky na 5 kluků, obrat na Kladně, kde jsme otočili zápas v poslední vteřině nebo nedávný obrat v Ústí.

Za těch už skoro šestnáct let na hřišti jsi s Ježky došel k mnoha úspěchům, kterých si vážíš nejvíce?

Pro mě je největší úspěch to, že jsme dokázali přejít přes všechny překážky, kterým jsme čelili. Ani bych nespočítal, kolikrát jsme dostali 10 a více gólů, ale my jsme slavili a byli nadšení, že jich bylo zase o trochu méně než minule. Tohle je věc, které si vážím nejvíce, jak jsme byli trpěliví a věřili v úspěch.

Svou perfektní hrou jsi vždy dokázal zvednout hru týmu, jak jsi se vyrovnával všechny ty roky s pozicí dalo by se říci “lídra”?

Vždy jsem se snažil hrát nejlíp, co jsem uměl. Občas to bylo slabší, občas lepší. Chtěl jsem vždy týmové úspěchy a obětoval jsem tomu, co šlo. Jestli mě to dělalo lídrem, to nevím.

Po skončení u mládežnických hokejbalů budeš mít daleko více volného času, čím ho plánuješ zaplnit?

Já volného času nikdy moc neměl, když nebyl hokejbalový víkend, našla se jiná aktivita. Navštěvoval jsem rodinu, kamarády nebo provozoval jiný sport. Čas s přítelkyní sem záměrně nepíšu, protože ta byla na všech zápasech, co šlo.(Smích)

Touto dobou už máš za sebou první ročník vysoké školy, přibliž našim čtenářům, jak jsi zvládl první rok v Olomouci?

Teď už můžu říct, že úspěšně, je to dřina opět se dokopat k učení, ale zvládlo se to.

Jak jsi se zvládl aklimatizovat na to, že místo pěti návštěv Ježkovky týdně už nebyla ta příležitost trénovat tak často?

Tohle bylo velmi náročné, pohyb mi přes týden chyběl, snažil jsem si najít hokejbalové vyžití tam, bohužel do Olomouce tento trend zavítal jen okrajově.

Během uplynulých let, jsi nasbíral mnoho pozvánek od reprezentace, jaké pro tebe bylo nastupovat v jednom dresu s klukama, co tě jindy osobně bránili?

Určitě super zpestření konce sezony, udělal jsem si kamarády po celé republice. Reprezentace je to nejvíc, čeho se dá ve sportu dosáhnout, takže jsem se vždy těšil.

Na závěr dotaz, co ti bude chybět nejvíce na juniorských letech?

Asi ta parta, se kterou jsem celou kariéru vyrůstal.