Ahoj Jirko, než tě vyzvu k prozatimnimu hodnocení výkonů, zeptám se, jak bylo těžké složit tento mladý tým?

Ahoj, tak skládat, já když jsem začal trénovat tj. před pěti lety, tak tento tým už měl základ a jen se do něj zapojovali nově příchozí. Někteří ale bohužel po roce skončili a ty které to chytlo, s Námi hrají doteď. Ale stále bojujeme s malým zájmem dětí hrát hokejbal.

V čem si vysvětluješ problém, že nechce mládež hrát hokejbal a sporty všeobecně?

Tak co si Luky budeme povídat, dnešní děti většinou žijou virtuálním světem a než aby se šli proběhnout ven, sedí doma na gauči s mobilem a tablety. Dalším problémem je, že když rodiče zjistí že se hraje, ale i trénuje venku a za každého počasí přijde mi, a promiň že to tak řeknu, že mají své děti z cukru. No a pak ten čas, to máš dvakrát, někdy třikrát trénink v týdnu a o víkendu se sejde sobota s nedělí a je konec. Přitom když vidím, že ty kluci, ale i holky si ty zápasy, turnaje užívají, baví je to a hodně se u toho spolu skamarádí. Ale je to bohužel zabitý víkend.

Přesto Ježci mají obsazené všechny kategorie, ty si u mládeže dlouho, co vše děláme jinak?

Ano, to je pravda, opravdu hrajeme všechny kategorie, a to hlavně díky tomu, že nám ti hráči z mladších kategorií doplňují ty starší. Pro ně je to jen velké plus a získávání zkušeností. A co děláme jinak ? Nehrajeme na výsledek, ale chceme, aby si ten hokejbal užili a bavilo je to. A to jim vždycky říkám před každým zápasem.

Jak vnímají právě děti tuhle nucenou odstávku, máte nějaké zprávy o svěřencích?

To víš, že je to pro ně těžké a spíš by byli spolu na hřišti než doma. Né všichni jsou z Heřmaňáku a tak i ta možnost potkat se s kamarády. A co jsem tak zaregistroval, někteří si stejně chodí alespoň si zaběhat s hokejkou. Dokonce jsem zaregistroval v jedné konverzaci, že by radši chodili do školy a hráli hokejbal, než tuhle nucenou odstávku.

Když si vezmeme jaký byl průběh dosavadní sezóny, jak bys ho hodnotil z pohledu trenéra?

Do nové sezóny jsme vstoupili s tím, že hlavně odehrajeme starší žáky, ač vlastně jich je jen pět a z toho jeden brankář. A je právě doplňují hráči z kategorie mladších žaků. Máme odehráno šest zápasů, a kluci odvádí opravdu skvělou práci na hřišti. Hlavním cílem pro ně je nasbírat zkušenosti v kategorii, kde už je to o rychlosti, přesnosti a osobních soubojích.

Doma jste dvakrát smolně prohráli, i když šancí bylo víc než dost, bylo to tedy z nezkušenosti?

My máme vždycky dobrý nástup do první třetiny, druhou nám to pokaždé uteče a v poslední už to nejde dohnat. A takhle to máme skoro každý zápas, i tak šancí máme spousty, ale míček ne a ne spadnout do soupeřovy sítě. Ale je to samozřejmě i o těch zkušenostech. A v neposlední míře se nám bohužel nevyhnula ani marodka v základu.

Který zapas byl dle tebe nejpovedenější pro vás a proč?

Určitě bez rozmýšlení bych řekl zápas proti Svitavám, kde kluci předvedli opravdu nádherný hokejbal a to i bez chybějících stěžejních hráčů, kteří se nemohli zúčastnit. A ač jsme prohráli 3:5 , kluci do zápasu dali opravdu vše a byla vidět vyrovnanost týmů. Akorát nám jako vždy chybělo přesné zakončení.

Ted vás čeká, doufejme krátká pauza, mají tvoji svěřenci nějaký individuálni plán?

Tak při každém tréninku fyzičky jim říkám, aby si doma posilovali sami. A to hlavně s vlastní váhou těla, kde vlastně nepotřebují žádné činky nebo jakékoliv pomůcky. Ale je hlavně na nich jak se k sobě postaví a doufám, že alespoň v této zbytečné pauze jdou někam na hřiště, nebo na kolo.

Ani tebe se na závěr nevyhne otázka na největší osobnost naši ježci rodiny, kdo to podle tebe bude?

No, teď jsi mi dal opravdu hodně těžkou otázku. Jsem v klubu krátce, ale i za tak krátkou dobu jsem poznal hodně takových osobností a všech, kdo do Ježčí rodiny patř, si vážím. Neřeknu jednu, ale dvě. Pro mě je to šéftrenér mládeže Jirka Kozel, který dělá okolo ježčí omladiny opravdu spousty věcí a věnuje tomu více, než jen volný čas. A pak taky všichni víme, kdo dovedl starší žáky k 2.místu na mistrovství republiky. No a druhým takovým je brankářská legenda Peťa Menc. Všichni naši mladí gólmani na něj vzhlíží jako na svůj vzor a on jak se objeví na hřišti, vždycky jde za nimi a předá jim tak cenné zkušenosti a rady. Za ně i za mě mu patří velký dík.

 

Já ti moc děkuji. Za tvoje odpovědi a popřeji ti, aby jsme se opět viděli na hřišti, a to co možná nejdříve. Zůstaňte ty, tvoji svěřenci i tvá rodina zdraví.