Povzbuzeni výhrou v Praze vstupovali junioři do posledního podzimního kola, v němž se měli na domácím hřišti utkat s brněnskými Buldoky. Právě proti nim se Ježci již utkali a to v moravské metropoli, kde schytali nelichotivý debakl 0:4. Bylo tak co napravovat.
Předposlední hokejbalový víkend podzimu zanesl juniorku na hřiště do pražských Čimic. Vzhledem k postavení obou celků v tabulce bylo jasné, že půjde o mnoho. Heřmanoměstečtí se na poslední chvíli museli potýkat s absencí tří důležitých hráčů, i přesto byl cíl jasný; zlomit dlouhou sérii proher.
Hokejbalový podzim se pomalu chýlí ke konci a s ním i mládežnické soutěže. Tentokrát naši mládežníci změřili dvakrát síly s pražskou Hostivaří a jednou s pardubickým Svítkovem
Druhý listopadový víkend zanesl na hokejbalová kolbiště dvojí střet týmu Polabin proti Ježkům, a to jak v Extralize juniorů, tak dorostu. Starším žákům los přinesl také tým z blízkého krajského města, konkrétně z Hradce Králové.
Jedním z juniorů, pravidelně nastupujících v mužské soutěži, je vytáhlý obránce, kterého zdobí především perfektní hra hokejkou. Řeč je o Janu Čapkovi, který byl i součástí vítězného týmu krajské ligy. Jak hodnotí první sezónu v mužích a jak zpětně vidí juniorskou kvalifikaci o play-off?
Ahoj Honzo, ke konci loňské sezóny se ti s “B” týmem povedlo vyhrát krajskou ligu. Jak náročná byla cesta za titulem?
Ahoj, cesta za titulem byla dlouhá a velice složitá. Do play-off jsem zasáhl až v domácím zápase s Prachovicemi, které se netajili ambicemi nejvyššími. Zápas jsme před skvělým domácím publikem zvládli a postoupili do finále, kde na nás čekala velmi zkušená a obávaná Delta. Bohužel jsme slibně rozehraný první duel nedotáhli do vítězného konce, ale ve druhém zápase jsme si splnili úkol alespoň jednoho vítězství venku. Lákalo nás zvednout titul nad hlavu právě před domácím publikem a to se nám povedlo. Byli jsme skvělá parta, hokejbalem jsme se hlavně bavili a i to byl důvod, proč jsme vyhráli.
Jak moc si tohoto úspěchu vážíš?
Dost si toho vážím. Byla to pro mě první sezóna mezi dospělými a hned titul, je to neskutečný, že se to takhle sešlo.
S juniorkou jste skončili před branami čtvrtfinále, když jste na kvalifikaci nestačili na Hradecké Piráty a Berounské Kelty. Měli jste na víc nebo to bylo letošní maximum?
Rozhodně jsme měli na víc, oba zápasy byly o gól, navíc proti Keltům jsme nebyli v plné sestavě, ale prohráli jsme si to vlastními chybami. Ukázali jsme si, že v juniorce dokážeme být vyrovnaným soupeřem komukoli, takže to rozhodně nebylo naše maximum, ale i tak jsme odcházeli se vztyčenou hlavou a bereme to jako zkušenosti do dalších let v juniorce.
Během sezóny jsi okusil jak 1. ligu, tak i Final four Českého poháru, kde sis zahrál proti extraligovým týmům. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi soupeři z těchto soutěží ?
Za mě je to jednoznačně rychlost a také kontrola míčku. Dokázali jsme si, že dokážeme hrát vyrovnanou partii i s extraligovými týmy, když se dodržují pokyny trenéra. Pokud je nedodržíte, extraligový tým vám to 100% vrátí.
Kdybys měl vybrat jeden moment z uplynulé sezóny, který to bude?
Jednoznačně titul s béčkem, to byl úžasný moment.
Blíží se další sezóna, dáváš si do ní nějaké cíle? Jak vypadá tvoje příprava?
Rád bych se dostal s juniorkou co nejdál, minimálně to play-off už letos musíme zvládnout a přál bych si, abychom s “B” týmem hráli alespoň střed druhé ligy. Má příprava je stejná jako každý rok, snažím se jezdit každý den na kole, občas si jdu zaběhat, nějaké to cvičení do toho a také piluji střelbu na bránu.