Tohoto neúnavného obránce, na kterém si vylámal zuby kdejaký útočný šikula, myslím není nutné více představovat. Ve zkratce bych pouze dodal, že svou fyzičkou, i přes přibývající věk, je stále řazen mezi dravé mládí a každý, kdo ho kdy viděl na hřišti jen stěží může uvěřit, že dnes slaví stálice ježčí defenzívy, kterou nikdo nenazve jinak než Luba, životní výročí 50 let!

Ahoj Lubo, popiš nám prosím, jak se cítíš v roli čerstvého padesátníka?

Bombasticky, stále jako mladík.

Nebál bych se říci, že podstatnou část tvého života, jsi strávil s hokejkou v ruce. Mohu se zeptat, kde a kdy přesně jsi poprvé udělal krok na hokejbalový plac?

První krok byl na sídlišti U Stadionu v Chrudimi před dvaačtyčiceti lety. Byl to plácek u pískoviště, kde jsme s klukama hráli bendy s tenisákem. Na oficiální hřiště jsem vlítnul v roce 1995 v Chrudimi na Jokerit.

Kdo tě dovedl k tak krásnému sportu, jako je hokejbal?

Přivedl mě k němu brácha, tenkrát chytal právě za Jokerit.

Ve své dlouhé kariéře jsi zajisté vystřídal mnoho dresů než jsi našel ten správný. Dokázal bys popsat našim věrným fanouškům, kolik jich bylo celkově a o jaké se jednalo?

Na prstech jedné ruky bych to nespočítal. První hokejku jsem obrousil na asfaltu v dresu již zmíněného Jokeritu. Pak jsem si na jednu sezónu odskočil do extraligové Poličky. Po několika letech odmlky jsem poprvé oblékl dres Ježků. Za nějaký čas jsem začal současně nastupovat v rámci střídavého startu za Jestřábi Přelouč a na jednu sezónu jsem si zahrál i za Svítkov. Během odmlky mezi podzimem a jarem jsem hrál přeloučskou zimní ligu. Nejdřív za Cepy a potom za Motor.

Na které týmy ve své štaci vzpomínáš v dobrém a prozradíš, jestli byl nějaký klub, který v tobě zanechal poněkud hořkou pachuť?

V každém týmu jsem potkal dobrou partu, užil jsem si to všude. Hořkost jsem cítil možná jen na poli některých soupeřů.

Myslím, že opravdu každý ježek tě má zafixovaného především jako hlavní stavební kámen obrany Ježků Heřmanův Městec. A tak by mě zajímalo, před kolika lety jsi zde poprvé nastoupil a kdo tě přivedl do našeho týmu?

K Ježkům jsem se v roce 2011 nanominoval sám, abych si na stará kolena ještě trochu zahrál. Doteď se mě nezbavili…

V dresu s ježkem na hrudi, tě zdobilo dlouhá léta kapitánské C, jak jsi se cítil v roli kapitána týmu?

Cítil jsem zodpovědnost za tým, ale zároveň jsem si užíval možnost motivovat kluky v zápase. Jako správný kapitán jsem se vždy snažil nasměrovat tým k pozitivnímu myšlení, maximálnímu výkonu a pohodové atmosféře na hřišti i v kabině. Tak snad jsem tu naši ježčí loď za svoji kapitánskou kariéru vždycky aspoň trochu úspěšně dokormidloval do „přístavu“…

Co bylo hlavním důvodem, že jsi kapitánské povinnosti přenechal před letošní sezonou Filipu Pecinovi?

Chtěl jsem čerstvý vítr do kabiny. Měl jsem pocit, že by našemu týmu prospěl nový impulz.

V posledních letech je možné tě zahlédnout na turnajích ISBHF MS Masters. Jaký je to pro tebe pocit oblékat dres s národní tematikou?

Vždy, když oblékám dres v našich barvách jsem plný emocí, že můžu reprezentovat Českou republiku ve svojí věkové kategorii. Před každým reprezentačním zápasem mám malý infarkt. Super na tom taky je, že si můžu na mezinárodní úrovni zahrát s klukama z Jestřábů a že jsem si díky Masters udělal hokejbalové kamarády po celé republice.

Věřím, že vzpomínek z hokejbalu máš určitě nespočet, ale mohl bys vyzdvihnout momenty tvé kariéry, na které nikdy nezapomeneš a vždy budou hluboko v srdci?

Co mě hned napadlo je, když jsme s Jokeritem hráli naši úvodní sezónu v extralize a já vstřelil úplně první extraligový gól našeho týmu. Další výrazná vzpomínka je na domácí zápas na Ježkárně s Chlumcem, kdy jsem výjimečně narazil na otevřený Ježčí mantinel, a ne na pěst protihráče. Stálo mě to několik stehů a málem i oko se zubem, ale jako správnej hokejbalovej srdcař jsem se ještě v sanitce ptal, jak jsme v zápase dopadli (smích). Tohle byla jen vtipná historka na uvolnění atmosféry. Hluboko v srdci mi určitě napořád zůstanou moji ježčí kluci z kabiny.

Máš nějaké životní motto, kterým se řídíš?

Co sním a vypiju, už mi nikdo nevezme!

V čem spočívá kouzlo tvé nevyprchávající energie, která z tebe čiší každý zápas i trénink?

V první řadě přijdu z práce a dám si dvacet (minut spánku, ne piv). Další energii doplním kofeinem. A taky jsem jako malej spadl do kádě s kouzelným lektvarem stejně jako Obelix…

Máš na závěr nějaký vzkaz pro tým, jež slaví v této sezoně polovinu tvého věku?

Ať vydrží, ještě aspoň dalších 25 let ve stejně dobrý kondici jakou mám já (smích). Aby měli Ježci vždycky tak skvělou partu jako teď a aby mířili pořád vzhůru za ještě lepšími výsledky!

Děkuji za skvělý rozhovor a zároveň mi dovol, abych ti popřál za celý klub spoustu zdraví, radosti, štěstí, minimálně ještě jednu padesátku a spoustu dalších úspěšných sezon v ježčím dresu.