Ahoj Drbe, za pár dní vám startuje sezóna, jak se ty sám na ni připravuješ?

Ahoj! Od loňského podzimu, když jsem ještě nebyl zdravotně úplně ready, chodím 2-3 krát týdně na Crossfit. Je to komplexní posilování, které obsahuje silový trénink, rozvoj fyzičky a v neposlední řadě koordinace pohybu a gymnastických vlastností. Neskutečně mě to chytlo, takže já se fyzicky připravuju vlastně nepřetržitě. Před 14 dny jsem začal chodit na společnou přípravu. Ale při překonávání Domíska Macenauera ve skoku do dálky jsem si natrhl vlákno v hemsgringu. Takže teď mám cca 2-3 týdny klidnější režim. Chodím na crossfit cvičit bez zatěžování nohou. A také na soukromou fyzioterapii, aby tomu svalu trošku urychlili regeneraci (laser a TR). I když vím, že se do prvního zápasu nestihnu dát dokupy, tak dělám všechno pro to, abych mohl pomoci týmu, co nejdřív.

Tvůj odhad návratu je tedy zhruba ve třetím kole?

Osobně doufám, že někdy druhá půlka září. Ale to záleží na více okolnostech. Jestli se mi to zahojí dle předpokladů. A taky budu potřebovat několik tréninků na hřišti. Abych měl jistotu. Ale na soutěžní zápas se těším, jako na smilování. Na jaře to vypadalo na návrat skoro po 2 letech. Nakonec mi tu možnost vzala epidemie.

Minulou sezónu to už už vypadalo, že na jaře budete hrát o postup, je to hodně velké zklamaní?

Pro mě obrovské. V roce 2017 v listopadu v posledním zápase před zimní přestávkou mi praskla achilovka. Léčil jsem to rok, než jsem byl připraven hrát. Po roce jsem hrál chvíli za B. Pak jsem hrál zimní ligu (jako každý rok posledních 12 let). Ale ta achilovka nebyla ještě tak pružná, jak měla být a měla velký vliv na vazy v koleni. Takže jsem si je hodně natáhl při té zimní lize. A už jsem se nebyl schopen se do konce sezóny vrátit. Uznávám, že k tomu přispělo i to, že jsem vloni měl hodně zahraničních pracovních cest (Finsko, Itálie, Norsko, Jižní Korea během půl roku). Neměl jsem tolik času na uzdravování. Nakonec jsem v říjnu začal chodit na crossfit. A od té doby to šlo správným směrem. Posílil jsem celé tělo, ale hlavně nohy. Začal jsem si zase věřit. Dokonce jsem kvůli Ježkům vynechal jeden ročník zimní ligy, abych byl připraven a v pořádku na sezónu. To mě nakonec stálo zlatou medaili se Břehy. Takže po tom všem, co mě za ty dva roky zdravotně s sportovně potkalo, jsem skutečně k tomuhle zápasu vzhlížel z týmu asi nejvíc. Navíc, jak píšeš tým byl ve výborně namixované sestavě. Mladí talentovaní hráči, doplněné o zkušenosti starších. Věřil jsem, že jsme schopni v play-off dojít daleko.

Pro sportovce asi neuvěřitelně trnitá cesta, že?

Tohle si člověk neuvědomí, dokud je v pořádku. Jak je to hlavně psychicky náročné. Být zraněný, nemoct sportovat a dělat to, co člověk miluje. V podstatě od začátku, co hokejbal hraju, jsem v HK trénoval 3 krát týdně plus zápasy. Jakmile jsem se dostal do chlapů, začal jsem chodit i na tréninky hradeckého Áčka. Takže i zimní, letní přípravy a tréninky na extraligové úrovni. I když jsem výkonnostně patřil do B, stejně mě bavilo makat navíc. Potom jsem se dostal do Ježků a díky té partě, která tu už tenkrát byla výjimečná, mě hokejbal začal znova hrozně bavit. A pak přijde zranění, které je na hodně dlouho. A když se z toho dostaneš, tak další, které si taky vezme několik měsíců. Je to opravdu hlavně psychicky dost náročný tohle to zvládnout. Protože když člověk nemůže nic dělat a jen sedí doma, tak si připadá, že už to nezvládne a že na něj vlastně nikdo nečeká. A když pak přijdeš po delší době a vidíš, že ti kluci mají stejnou radost, že tě zase konečně vidí, jako máš ty, že vidíš je. To ti dá do jakýchkoliv dalších zranění strašně moc. Kvůli tomu týmu a partě, která v Ježcích je. To je ten důvod, proč jsem to dávno nevzdal. Protože jsem strašně hrdý a rád, že můžu být součástí takového kolektivu.

Takže přestup do Ježků byl spíše pro tebe nalezení sportovní rodiny?

Celé to vzniklo vlastně tak, že v době, kdy se hradecké béčko přesunulo do první národky, ale hrálo v dresech Hronova. Pár let před tím postupně z hradeckého béčka odcházeli hráči. Zůstalo nás tam jen 5-10. A trénovat jsme chtěli 3. Zbytek chodil na tréninky a zápasy, jak se jim chtělo. Tím nás to postupně přestávalo bavit, protože jsme chtěli hrát na nějaké úrovni. Byť jen druhou národku. V té sezóně extraligu v HK chvíli trénoval Kamil Mlejnek, který nám navrhl možnost hrát v Ježkách. Bylo nás celkem 5, ale vydržel jsem sám. Zjistil jsem, jaká je tu parta na trénincích a v kabině. Během zápasů mi postupně došlo, jak je to mladý, ale nesmírně kvalitní tým s velkou budoucností. V ten moment nebylo, co řešit. Rozhodl jsem se do HK už nevracet. A rozhodně ničeho nelituju. Protože ti kluci dospěli a získali zkušenosti. Všichni mají ježčí srdce, protože i když mají možnost hrát v jiných týmech vyšší ligy, je pro ně stále na prvním místě Heřmanův Městec. To díky tomu máme nyní tak kvalitní tým, který má jméno a každý s námi musí počítat. Věřím, že ten tým teď konečně dospěl do úspěchů, které nám dlouhou dobu utíkají.

Áčko posílilo, změnilo trenérsky štáb, je znát jiný rukopis?

Mě osobně Pepa Kozel sedí především lidsky. To je jeden důvod, proč mi ta změna vyhovuje. Ale už za ten krátký čas, co Pepa měl, si myslím, že každému došlo, jaký je to přínos. Je to člověk, který Ježky zakládal a má tak obrovský respekt v rámci celého klubu. Pepa do A týmu přinesl koncepčně a systémově vedené tréninky. Zvedl úroveň a nasazení při každém tréninku. Takže i kdyby o něm měl někdo na začátku pochybnosti, tak si myslím, že svým profesionálním přístupem s kvalitou tréninků a vedením týmu dal všem jasnou odpověď. Zatím jsme nestihli odehrát moc zápasů, ale i z toho mála vidím, že každý se snaží nechat na hřišti maximum. Věřím tomu, že když Pepa zapracuje na stylu hry, především na defenzívě, tak budeme na správné cestě dojít v play-off, co nejdál.

Drbe, když bys měl říct největší osobnost hokejbalu v Heřmanově Městci, kdo by to byl?

Asi bych neřekl jednu. Podle mě to jsou bratři Mencové. Když vidím, jakým způsobem profesionálně přistupují ke každému tréninku a zápasu. I ve svém věku jsou stále platnou součástí týmu. Oba toho pro klub dělají i v zákulisí hodně z hlediska fungování. Navíc málokdy je člověk vidí se špatnou náladou. Oni dva mě opravdu hodně motivují, jakým způsobem se chovat, aby člověk mohl sportovat dlouho.

 

Drbe já ti moc děkuji za skvělý rozhovor a popřeji ti mnoho úspěchů v nové sezoně, ale hlavně ať ji ve zdraví dohraješ.