Jak si se o hokejbale dozvěděla a co Tobě osobně hokejbal přináší?

                O existenci ženského hokejbalu vím prakticky od dětství. Před cca 14 lety jsem byla součástí vznikajícího klubu v Chrudimi. Avšak kvůli velkým věkovým rozdílům v týmu a prakticky nulové podpoře, se nakonec družstvo rozpadlo. Do současného "moderního" hokejbalu mě uvedla naše brankářská jednička. Na podzim loňského roku mne neustále přemlouvala, abych přišla na trénink, poznala holky, vyzkoušela atmosféru ... Nakonec jsem neodolala, zúčastnila se prvního tréninku a od té doby už jsem jediný nevynechala. Co pro mne hokejbal znamená je těžké vyjádřit slovy. Je to splněný dětský sen o možnosti reprezentace, odpovědnost za úspěch družstva a v neposlední řadě velká srdcová záležitost. Každý  zápas je pro mne obrovským silovým vypětím a zároveň obrovskou psychickou úlevou. Při hře člověk zapomene úplně na vše, v jednu chvíli rozdává rány, ve druhé přijímá přátelská gesta. Je to sport, pro který mám chuť se zlepšovat.

Pokud by si porovnala turnaje, které jsme jako tým absolvovaly, které se vám nejlépe povedl, na kterém vás to nejvíce bavilo?

                Nevím, jestli semnou bude zbytek týmu souhlasit, ale za mne osobně byl pro nás nejpovedenější turnaj v Kralupech nad Vltavou. Přestože jsme dostaly samé špičkové soupeřky (Ďábelské holky, Písek, Fretky apod.), dokázaly jsme se všema hrát naprosto vyrovnaná utkání, která většinou skončila jedním nešťastným gólem v naší bráně. I přesto bych řekla, že právě na tomto turnaji jsme ukázaly, jak dokážeme být silné, když zapracujeme na týmových trénincích.

                Nejzábavnějším turnajem pro nás byl jednoznačně přípravný lednový na "domácí půdě". I když vývoj jednotlivých utkání nebyl nejveselejší, tak domácí atmosféra byla úžasná a za podpory rodin a přátel každá hráčka ráda předvedla něco ze svého hokejbalového umu. Snad se nám podaří zlepšit herní výsledky a budeme moci na podzim hovořit o tom, že nejpovedenějším a nejzábavnějším byl srpnový turnaj na Ježkárně.

Jak vypadala zimní příprava týmu před jarní částí sezony? Trénujete pravidelně?

                Zimní příprava probíhala celkem poklidně ve snaze užít si v týmu legraci a trošku navýšit běžecký fond každé z hráček. Pravidelné páteční tréninky se většinou nesly v duchu drobných rozcviček a florbalových utkání. Ke konci zimní přípravy jsme zařadily i trochu posilování, které si chceme přenést i do "nepovinných" pondělních tréninků. Tréninky si necháváme zatím jednou týdně na páteční podvečer, ale už od března bychom si rády přidaly dobrovolný posilovací trénink v pondělí, abychom zvýšily fyzickou kondici.

                Na tréninky se snažíme vždy docházet v co největším počtu, abychom si na sebe na hřišti více zvykaly. Avšak hráčky mají také své studijní či mateřské povinnosti, a proto se občas stává, že se někdo nemůže dostavit.

                Pro tým bych si ráda na sezonu připravila pár sbližovacích sportovních akcí v podobě cyklistických výletů a pěší turistiky, které zařadíme jako mimořádné tréninky v průběhu jara a léta.

Kde vidíš silné a slabé stránky týmu?

                Porovnávat silné a slabé stránky týmu pro nás asi v současné době není úplně prioritou. Jsme nováčci, všechno zažíváme poprvé. Teprve se učíme a poznáváme. Snažíme se zlepšovat zápas od zápasu a dle mého osobního pohledu se nám to nesmírně daří. Umíme hrát vyrovnaná utkání s nejlepšími týmy a potom pohořet na základních chybách. Zatím se učíme pracovat s míčkem a zvedat hlavy při přihrávkách, abychom po sobě balonkem jen neházely.

                Na rozmlouvání o silných a slabých stránkách je tedy ještě brzy. Můžeme hovořit o tom, že naší snahou je naučit se taktiku při různě vyvíjecích se zápasech, která nám zatím zcela chybí. Za slabou stránku to nepovažuji, spíš za drobný nedostatek, který musíme s trenérem nacvičit. Silnou stránku máme jako tým, a to je pokrok. Krůček po krůčku se herně zlepšujeme a získáváme na fyzické kondici. 

Máte nějaký cíl, kterého byste jako tým chtěly dosáhnout?

                Cíle jsou součástí každého sportu, jsou pomyslnou hranicí, která dává našemu výkonu smysl. My si stanovujeme cíle velmi opatrně a pomalu. Jistě bude jednou naším cílem vyhrát celý Východočeský přebor, ale zatím je to pouze sen. Herním cílem v této sezoně je získat pomyslné stupně vítězů. Alespoň v jednom turnaji bychom chtěly obsadit maximálně třetí místo. Cíl je to pro nás hodně daleký, ale zároveň si myslím, že reálně splnitelný. Až se nám podaří poprvé tohoto cíle dosáhnout, určitě se posuneme o další kousíček dál.

                Cíle si samozřejmě nestanovujeme jenom herní. Prioritou pro náš tým je se nyní řádně stmelit a táhnout za jeden provaz. Získat nového trenéra, který s námi bude spolupracovat a zavést si tréninkový režim.

Jaké turnaje vás Bodliny čekají v dohledné době?

                Turnajů na sezonu začíná přibývat, a to v obrovském množství. Jako první zařazujeme na start do jara přípravný turnaj v Letohradu, který se odehraje na konci února - ještě v krytých prostorách. Po tomto turnaji už následuje ostrý start do Východočeského přeboru, na který se vypravíme opět do Letohradu, tentokráte už na venkovní hřiště. Před květnovým pokračováním přeboru v České Třebové jsme se rozhodly zařadit do programu Velikonoční turnaj v Berouně, což pro nás bude úplnou novinkou. Následovat bude červnový turnaj Východočeského přeboru a hned srpnový na domácí půdě, na který se moc těšíme. Sezonu bychom měly zakončit turnajem v Přelouči na konci října. Toto by měl být poslední turnaj sezony na venkovním hřišti, ale věříme, že nebude posledním v roce. Stejně jako v loňské sezoně bychom se rády účastnily propagace ženského hokejbalu na Výstavišti v Brně.

                V létě věřím, že se účastníme dalších turnajů, které nebudou pod záštitou přeboru, ale odehrají se jako jednorázové turnaje v rámci České republiky. Samozřejmě si nenecháme ujít ani případná přátelská utkání.