Pět let v klubu oslaví návratem k A týmu

KAMIL MLEJNEK (49 let) se poprvé na střídačce Ježků objevil v roce 2009, kdy převzal prvoligový A tým a hned ve své premiérové sezóně dokráčel až k největším dosavadním klubovým úspěchům - titul v 1.lize, výhra v baráži a postup do Extraligy hokejbalu.

Vedení klubu nakonec licenci prodalo a většina z úspěšného prvoligového kádru pak zamířila mimo Heřmanův Městec. Ne tak trenér Mlejnek. Prvoligový A tým vedl ještě v červnu roku 2012 a to již i v pozici klubového šéftrenéra.

Vzhledem k tehdejší úzké spolupráci s extraligovým Letohradem došlo na klubovou dohodu a trenér Mlejnek byl uvolněn do orlické hokejbalové metropole. Tam podepsal dvouletou smlouvu, která vypršela v červnu tohoto roku. Ježci i současně zamířili o patro níže do 2.ligy, kdy se trenérského údělu ujalo bratrské duo Petr a Lubomír Menc s cílem konsolidovat hráčské kádry po rozsáhlém exodu hráčů z klubu po období velkých úspěchů. Po celou dobu však Kamil Mlejnek působil ve vedení heřmanoměsteckého klubu a dával cenné rady začínajícím trenérům coby klubový šéftrenér. Dále o jeho služby už Letohrad zájem neměl a tak se velice přiblížil jeho návrat na ježčí lavičku.

Samozřejmostí však jeho úplný návrat nebyl. Po úspěšném trenérovi, který vedl i v letech 2011-2012 reprezentaci ČR do 18-ti let a získal s ní na MS v Písku bronz, byla velká poptávka mezi extraligovými a prvoligovými kluby. Návrat na ježčí střídačku je však na světě.

Trenére, co zvítězilo v tvém rozhodování a přispělo k návratu k A týmu Ježků? Přeci jenom konkurovat nabídkám extraligy nyní klub nemůže...

Těch aspektů bylo několik. Já zvažoval mezi několika nabídkami vážně pouze jen a jen dvě. Buď extraligový Hradec Králové nebo Ježci. Možná to zní zvláštně, ale měl jsme obě dvě na začátku úplně nastejno. V Hradci mi nabídli velmi dobré podmínky i vizi, jak si spolupráci představují a já jsem jim za to velmi vděčný. Je vidět, že lidé v hradeckém klubu fungují velice dobře a vůbec se nedivím, že tam byl Jarda Pavlík moc spokojen.

Co tedy rozhodlo?

Ježčí srdce! Heřmanoměstecký klub je jedna velká rodina a já se těšil na návrat domů, do hnízda :). Byť jsem byl s klubem skoro v každodenním kontaktu, tak mi jeho atmosféra a férové vztahy mezi lidmi chyběly. A taky vidím, jak se klub zvedá - je jen otázkou pár sezón, kdy bude vážně mířit zpět k prvoligové elitě.

A jak hodnotíš své působení v Letohradu. Byla to trochu houpačka, že?

V Letohradě jsem si užil hlavně v závěru, kdy klubu teklo do bot, dost intrikaření a ne zrovna férových věcí od některých jednotlivců. Když jsem tam přišel, tak jsem dostal zadání, stavět na vlastních hráčích, odchovancích a ty vhodně doplnit pár jmény. Doba, kdy za Letohrad nastupovali hráči i ze zahraničí je pryč. První rok to bylo dobrý. Blížili jsme se i hraně play-off a to se suverénně nejmladším kádrem v extralize. Druhý rok už to byla divočina. Před vánoci mé odvolání, pak návrat. Diktát jakého mám mít asistenta na pozici motivátora týmu. No zpětně se tomu musím smát. Měl jsem tehdy v zimě skončit. Nechtěl jsem však utíkat bez boje a mám čistý svědomí, protože považuju záchranu extraligy ve stavu v jakém klub je za velký úspěch. To co se dělo dál včetně mediálních výstupů je velká trapnost klubu samotného. Nabídli mi podmínky, abych k nim šel a já je akceptoval. Nechápu pak velikášská gesta Filipa Červinky, který je před dvěma lety coby člen výboru schvaloval a teď je háže na mne. Já se s tím nějak srovnám. Zažil jsem i v hokeji ledasco, ale moc mne mrzí, že jsem do toho vtáhnul v zimě Martina Motyčku. Ten je letohraďák s velkým srdcem, za klub by položil život a vždy když bylo potřeba tak mu pomohl. Teď s ním klub zametl, jak s malým klukem s nudlí u nosu... Tohle vědět před dvěma lety, tak jsem zůstal v Heřmanově Městci.

Dotkl jsi se podmínek a i zmiňovaný F.Červinka na ně narážel, můžeš to trochu poodkrýt?

Předně je věcí klubu, jaké podmínky nastaví a nabídne. Těžko si někdo něco diktuje. A kdo se pohybuje v jakémkoliv sportu na špici (i amatérském jako je hokejbal), tak ví, že hlavní trenéři i hráči mají klubem podmínky stanoveny dopředu. A buď za nich fungují nebo ne. Nejde o cesťáky, když trenér či hráč 4x v týdnu jede z domu a zpět přes 150 km. Nejde o tričko či čepel, kterou dle dohody fasuje. A ani nejde o nějakou odměnu. Jde o to, že klub nabízí podmínky a ti co v něm jsou, je buď akceptují nebo ne a nejsou tam. Ostatně i ve zmiňovaném Letohradu a konkrétně u Filipa Červinky jsou teď podmínky taky nějak klubem dány a nikde nevidím křik zda má moc nebo málo. Asi proto, že si je jako člen výboru schválil :)

Ale přeci jen Heřmanův Městec asi těžko dorovná podmínky trenérovi v extraligovém klubu ne?

Tak to pozor! Těžko najdu kdy klub, který by mi nabídl tolik co Heřmanův Městec! A když někde jen trochu klesnou finance, když třeba nedostávám cestovné, tak je vše kompenzováno jinak. Třeba na soustředění v Lanškrouně jsem dostal hned tři tatranky! :) Ne vážně: v Heřmanově Městci od začátku všichni víme, jak co kde kdo dostane a co naopak ne. A to se dodržuje a nikde se o tom nespekuluje. A navíc se klub dokáže i k problémům stavět čelem. Udělat rozhovor já jako udělal Filip Červinka, tak mě výbor z klubu ihned vyžene.

Pojďme k tvým nejbližším cílům s Ježky. Jak vidíš podzim?

Základ bylo perfektní soustředění v Lanškrouně. Kluci dozrávají a i když je jim teprve kolem dvaceti let, tak už v nich je velká kvalita. Trénovat na čtyři pětky je parádní. Prospívá to všem. Cíl na podzim je daný. Vrátit se na 4.příčku a užít si play-off. Uvidíme, jak se bude dařit sbírat body. V úterý máme přípravný zápas v Přelouči a pak v sobotu ostrý start doma s Chrudimí. Ten zápas nám určitě hodně ukáže.